Velcí symfonikové

  • Datum konání: Čt 14. 02. 2019
  • Datum ukončení: Čt 14. 02. 2019
  • Čas konání: 19:00
  • Místo konání: Filharmonie Bohuslava Martinů (KCZ)
  • Vstupné: 290 Kč / 250 Kč / 210 Kč
Hudba ZL

Ludwig van Beethoven: Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr C dur, op. 56
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 10 e moll, op. 93

Sólisté:
Park Ki-ri, housle
Lee Hoo-seong, violoncello
Ei-Eun Shin, klavír
FILHARMONIE BOHUSLAVA MARTINŮ
Dirigent: Tomáš Brauner

Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr zkompletoval Ludwig van Beethoven v průběhu roku 1804 a dedikoval jej velkému milovníkovi hudby a mecenáši, knížeti Josefu Františku Maxmiliánu Lobkowiczovi. Vůbec poprvé bylo toto dílo se třemi sólistickými hlasy provedeno o čtyři léta o čtyři léta později – premiéry se v roli pianisty účastnil i samotný Beethoven, avšak pronikavý úspěch u posluchačů ještě tehdy skladba nezaznamenala. Forma koncertu pro více nástrojů s doprovodem orchestru se objevovala již dříve (především v období baroka ve formě tzv. concerto grosso), Beethoven se tedy spolupodílel na jisté renesanci tohoto typu kompozice se dvěma nástrojovými skupinami – tedy sólistickou a orchestrální. Zároveň intenzivně hledal spolehlivou rovnováhu mezi vlastnostmi jednotlivých sólových instrumentů, kterou posléze nalezl a citlivě doplnil zvukem celého orchestru. Trojkoncert zazní v podání trojice prominentních jihokorejských interpretů – Park Ki-ri, Lee Hoo-seonga a Ei-Eun Shin.
Zatímco Beethoven bývá často považován za prvotřídního tvůrce symfonické hudby počátku 19. století, Dmitrije Šostakoviče naopak mnozí označují za jednoho z největších symfoniků století dvacátého. Je tvůrcem patnácti symfonií, přičemž onu v pořadí desátou zkomponoval roku 1953, tedy nedlouho po smrti Josifa Vissarionoviče Stalina. Vzhledem ke skutečnosti, že cyklus postupně vznikal v dobách nejtužší totality (1951–1953), tak není příliš překvapivé, že atmosférou stalinské éry (a ždanovské kulturní politiky, jejíž obětí se stal i samotný Šostakovič) je dílo dosti poznamenáno. Domnělý Stalinův portrét pak Šostakovič prostřednictvím své hudby namaloval ve druhé větě – dle výkladu některých muzikologů totiž právě tato část, svým notně zlověstným charakterem vyvolávajícím pocity strachu a úzkosti, zmíněného sovětského diktátora výstižně zobrazuje.

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x