„Bože můj. Láska! Všichni si myslí, že láska je největší síla ve vesmíru a ono to tak není. Největší silou ve vesmíru je silná interakce mezi protonem a neutronem, láska je asi na dvanáctém místě žebříčku, za gravitací a vteřinovým lepidlem…“
Karen je bývalá vědkyně. Žije v Anglii. Byla velmi chytrá. Málem dostala Nobelovu cenu. Má dvě dcery. Alici a Jenny.
Alice je vědkyně. Žije v Ženevě. Je velmi chytrá. Pracuje v CERNu. Hledá tzv. „božskou“ částici – Higgsův boson. Možná dostane Nobelovu cenu. Má syna Luka.
Jenny není vědkyně. Žije v Lutonu. Není příliš chytrá. Její největším přítelem je vyhledávač Google. Nikdy nedostane Nobelovu cenu. Bude mít dceru Amy.
A přijde den, kdy se jejich životy znovu protnou, otřesou a převrátí.
Hra současné britské dramatičky Lucy Kirkwood měla premiéru v londýnském National Theatre v roce 2017. Mluvilo se o ní jako o události sezony a hra již renomované autorky je považována za jeden z nejvýraznějších divadelních textů poslední doby.
„Veřejnost je dlouho rozdělena na dva tábory: jedni si myslí, že věda dokáže všechno, druzí se bojí, že ti první mají pravdu.“
režie: Petr Štindl
překlad: Pavel Dominik
dramaturgie: Katarína Kašpárková Koišová
scéna: Petr B. Novák
kostýmy: Lucie Halgašová
hudba: Petr Hromádka