Bohuslav Matyáš laská čtenáře knihou fejetonů. Připomínají i aktuální výročí srpna 1968

Co se děje 21. 8. 2011 | Autor:
Jako mladík se v olomouckém rozhlase i tisku coby redaktor hodně nahlas postavil proti \"internacionální pomoci vojsk Varšavské smlouvy\". To se zanedlouho v čase normalizace neodpouštělo. Brzy dostal nálepku pravicového oportunisty a místo do redakce chodil pracovat do panelárny či do skladu... Na rok 1968 a jeho srpnové dny...
Jako mladík se v olomouckém rozhlase i tisku coby redaktor hodně nahlas postavil proti \"internacionální pomoci vojsk Varšavské smlouvy\". To se zanedlouho v čase normalizace neodpouštělo. Brzy dostal nálepku pravicového oportunisty a místo do redakce chodil pracovat do panelárny či do skladu... Na rok 1968 a jeho srpnové dny vzpomíná Bohuslav Matyáš i ve své knize fejetonů Kýho víra. Gramatická chyba v názvu nepřekvapí, Matyáš je brilantní češtinář a s jazykem si umí pohrát jako málokdo. Jaké profese si pro Vás coby kontrarevolucionáře strana a vláda v časech normalizace vybraly? Vyhodili mne z novin, z rádia, ze svazu novinářů. Státní bezpečnost mne zařadila na seznam objektů akce Norbert, kdy nás, tisíce podobných, měli posbírat a internovat v jakýchsi lágrech. Což se naštěstí nestalo, ale s novinařinou bylo nadlouho utrum. Stal jsem se postupně dělníkem v panelárně, jeřábníkem, skladníkem, posléze jsem se díky šťastným okolnostem mohl stát revizním technikem, což mne živilo až do loňska. Dotýkáte se dnes právě znovu aktuálních událostí roku 1968 i ve Vaší knize? To nejde pominout, bylo a je to hodně silné. Samozřejmě, že tam ta reflexe je. Ohlédnutí, vzpomínka na to, jak doba autenticky vypadala, jak panoval všeobecný zmatek, ale i nadšení, jak bylo potřeba lidi aktuálně informovat. I o těch nejobyčejnějších věcech, třeba o tom, zda a jak se děcka vrátí z tábora, anebo zda bude zítra na pultech čerstvé pečivo. Vidím ve Vás spíše novináře. Stvořit tak čtivé,\"češtinolahodné\" fejetony jako Vy, umí málokdo. Kniha Kýho víra to jasně dokazuje. Je to naprosto volné pokračování předešlé knihy fejetonů Nalejme si čistého vína. To ale neznamená, že jsem novinář a taky to neznamená, že jsem spisovatel, třebaže mi vyšly ještě dvě knihy rozhovorů se známými osobnostmi. Zkusme se dohodnout, mám zato, že jsem publicista. Dobře, pane publicisto Matyáši. Psát zprávy, reportáže, komentáře i rozhovory je denní chleba publicisty. Ale fejetony, to je podle mne řečeno slovy milovníka fotbalu něco jako novinářská či publicistická \"Premier league\"... Snad...Tvrdívá se v nadsázce, že nejlepší inspirací pro fejeton je termín odevzdání do redakce a honorář. Pak se ovšem může stát, že vznikne dílo blábolící, nemající hlavu ani patu. Já patřím k vyznavačům pojetí, kdy je fejeton pečlivě vystavěn, vygradován, míří k pointě a nešetří vtipem. Příští rok Vám bude sedmdesát. Čas sklizně, chtělo by se poněkud eufemisticky říci. Jak vypadá aktivní život postšedesátníka? Práce je naštěstí hodně, rád píšu. A rád čtu. A taky cestuji. Už ale asi nestihnu \"vyčíst\" ani vlastní knihovnu, stejně jako podívat se všude tam, kam bych chtěl. Času je pořád jaksi málo. A ještě něco. Krása stáří je podle mne naprostá iluze, ať se paní Květa Fialová nezlobí. Dokonce je to prý totální blbost. To citují svého přítele, pětaosmdesátiletého herce Františka Řeháka.

Mail-Info

Zadejte svou e-mailovou adresu

Přihlaste se k odběru aktuálních zpráv:

  

Antispam