Zlínské tržiště: jak dál a kdy? Zlaté časy minuly, fenomén města zůstává, nová tvář je zatím nejasná

Respektované, haněné, trpěné, vyhledávané, kritizované i vážené. Desítky přívlastků by se daly ještě přiřadit ke zlínskému tržišti Pod kaštany, jak mu většina lidí říká. Městu a jeho lidem slouží, přestože zrovna krásnou tvář nabídnout momentálně nemůže.

„Pamatuji si někdy na konci sedmdesátých let minulého století ty neskutečné davy lidí, které sem mířily ještě předtím, než na šestou zamířily do práce v obuvnickém areálu a pak hlavně po ní. To byla tehdy normální a dnes už asi nedosažitelná podívaná,“ vybavuje si pamětník Milan Káňa.

Počty nakupujících se od té doby hodně zredukovaly, ale tržiště si svou pozici drží. „Je umístěno naprosto ideálně, lepší místo byste ve Zlíně nevybrali, už devět let tu prodávám své vlastní výrobky a jsem určitě spokojen, ale přivítal bych jakoukoliv střechu nad hlavou,“ říká biozemědělec z Lukova Josef Košař. Vzhledem k tomu, že je prvovýrobce těší ho snížená sazba za pronájem. „Klidně si připlatíme, mluví i za řadu dalších, ale čekal bych přeci jen kulturnější prostředí.“

„Toto, že je 21. století? Není se kde umýt, skočit si na záchod, ta úroveň se musí zlepšit,“ rozpaluje se téměř do běla slovenský prodejce, přesto je ve Zlíně až ze vzdálené Dunajské Stredy prakticky denně.

„Je v tom i kus nostalgie, zvláště sobotní ráno prostě patří tržišti, vedle nakoupím pečivo, tady zase spoustu jiných věcí, samozřejmě mne nejvíce zajímá ovoce a zelenina, pořád je ve velmi slušném sortimentu, chodím sem vlastně celý život, myslím, že tržnice vznikla někdy v šedesátých letech, kdy jsem byl malý kluk,“ vyznává se Zlíňan, který prozradí jen křestní jméno Svatopluk.

Tržiště je teď opravdovou všehochutí zboží. Momentálně vedle doprodeje dušičkových věnců a svíček najdete šperky, levné ošacení, papuče, sladkosti, ale pochopitelně i ovoce a zeleninu, tedy sortiment, kterému by asi tržiště mělo sloužit především. „Ta všehochuť zapadá do tržního řádu, tak jak jej má město nastaveno, v tom žádný problém není,“ vysvětluje vedoucí Oddělení urbanismu a architektů zlínského magistrátu Dagmar Nová.

Mnohem více ji trápí fakt, že tržnice s původními kamennými stoly má hodně zanedbanou tvář. Bradavicemi na kráse jsou především stánky postavené na soukromých tedy nikoliv městských pozemcích. Jednání s majiteli se znovu zadrhla a tržiště, které je v památkové zóně města společně se zámkem se tak asi hned tak nové důstojnější tváře nedočká.

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x