Odchov hadilova není vzácností jen ve zlínské zoo. „Počet odchovů hadilova v rámci zahrad celého světa můžeme každoročně počítat na prstech jedné ruky,“ upřesnil Shromáždil.
První hadilovové se ve zlínské zahradě objevili v roce 2002. Jejich odchov je náročný zejména proto, že jsou velmi citliví na rušivé podněty. „První vejce jsme zaregistrovali v roce 2010, ale nebyla oplodněná. Ještě ten rok snesla stejná samice další tři vejce a v létě roku 2010 se nám vylíhlo vůbec první mládě hadilova. Po měsíci ale nešťastnou náhodou uhynulo. Letos se vylíhla dvě mláďata, ale jedno opět uhynulo,“ podotkl Shromáždil.
První letošní mládě uhynulo po necelých třech týdnech, protože se mu ve voleti vytvořil velký vývržek, který ho udusil. „Dravci, stejně jako například sovy, vylučují nestravitelné části potravy formou tuhých vývržků. Naše mládě bohužel vytvořilo pod vlivem špatného krmení od svých vlastních rodičů vývržek ve voleti tak veliký, že jej nebylo schopno samovolně vyvrhnout, následkem čehož uhynulo,“ vysvětlil Shromáždil.
Smutná událost přiměla ošetřovatele změnit způsob odchovu hadilovů. „Začali jsme rodičům předkládat stažené myši. Ošetřovatelé ručně stahovali usmrcené laboratorní myši, které navíc ještě doslova porcovali. Zbavovali je tvrdých částí, jako je lebka, nohy, ocásek, aby předkládané krmení bylo co nejjemnější. V prvních dnech stačilo takto upravit dvě až tři myšky denně, s růstem mláděte myší přibývalo, a tak ošetřovatelé po několika týdnech již během dne zručně stahovali i kolem 40 myší. Vyplatilo se to ale a zlínská zahrada se nyní může pochlubit úspěšným odchovem hadilova, navíc přirozeným způsobem pod rodiči,“ dodal Shromáždil.
