Kousek od zlínské radnice má své stanoviště pan Václav Čečka, který tu nabízí pořádné macky společně se svým mladším parťákem. “Ceny zůstaly na loňské úrovni, nezdražili dodavatelé, žádný důvod jsme neměli ani my,“ sděluje docela příjemné zjištění. Zimou zatím prodejci příliš netrpí, voda má asi pět stupňů, teplota vzduchu je také na přijatelné úrovni. „Většina kaprů má přes dvě a půl kila, zpravidla jsou to pořádní chlapáci, šupináči, je znát, že jim i na sádkách v Hodoníně, odkud jsme je přivezli, chutnalo, najdeme tu ale ojediněle i takzvaného lysce, tedy kapra bez šupin, o to příjemnější je pak práce při přípravě,“ dodává Čečka.
Kapr se zpravidla dodává na vánoční slavnostní stůl jako smažený, v téhle podobě se u nás připravuje na Štědrý večer někdy od poloviny 19. století. Prokazatelně pak od roku 1895, kdy jej do své Domácí kuchařky takto zařadila Magdalena Dobromila Rettigová. Zato recept na kapra na černo je znám poprvé už v roce 1810.
„Dejte mi tady toho, zamiloval jsem si ho na první pohled,“ směje se pan Jaroslav ze Zlína Jižních svahů, vmžiku mu do igelitky putuje kapr o váze téměř dvě a půl kila.
„Kilo 1.třídy, tedy do váhy 2,2 kila, stojí 80 korun, nad tuhle hranici pak 90 korun,“ vysvětluje mladý prodavač na zlínském náměstí. Zákazníkům poskytneme další služby jako třeba zabití, naporcování samostatně nabízíme také hlavy či vnitřnosti.
Lidé zatím na vánočních nákupech včetně kaprů nešetří. „Jednou za rok si dopřejeme, letos hledám kapra až pětikilového, máme početnou rodinu a není nic lepšího než smažený kapr,“ těší se pan Zdeněk ze Zlína.
