Týden co týden ho najdete na hřištích v okolí Uherského Ostrohu. „Hrával jsem fotbal za žáky, ale daleko více mne přitahovalo stát se rozhodčím. Zase tak složité to nebylo, při prvních krůčcích mi moc pomohla naše paní ředitelka Jana Frühaufová, patří jí velký dík, musel jsem na školení i na zkoušky,“ vzpomíná mladík na nedávnou minulost.
Třeba dnes, první jarní neděli, ho čeká mládežnický zápas v Uherském Ostrohu. Každé utkání si užívá, každé je malým svátkem. „Pořád se chci zdokonalovat, troufnu si říci, že 99 procent fanoušků, často velmi hlučných, nezná pořádně pravidla. A co je zajímavé, platí to i mezi hráči. Těm se snažím na hřišti poradit, karty používám až tehdy, když už to nejde po dobrém…“
Zajímavé je, jaký má Pavel vzor. Přímo ctí současnou šéfku českých rozhodčích, Dagmar Damkovou. „Ctím její cit a lásku k fotbalu, je moc zajímavé sledovat i to, jak umí být tvrdá, ale myslím, že úplně spravedlivá. Takový má být i rozhodčí, vysvětluje svůj přístup chlapec, co kamarádí s píšťalkou.“
Mladík žijící zatím v Dětském domově a chystající se na zkoušky na střední školu vzpomíná i na svůj první zápas. „To bylo v Ostrožské Nové Vsi, byl se na mne podívat i delegát, dal mi známku 7,2, což je slušný střed, ale moc dobře vím, že se musím pořád a pořád zdokonalovat,“ říká Pavel se zaujetím.
Rád jezdí na kole, chodí běhat, zvyšuje si fyzičku. „Ta je samozřejmě hodně důležitá, nechci ustrnout, ale pořád jít dál. Myslím, že mám spoustu času a někdy bych to rád dotáhl co nejvýše, třeba do první ligy a třeba ještě dál,“ dává si vysoké cíle…
