Inscenaci Palubní deník v režii Petra Štindla odehrají herci poprvé ve Velkém sále v 19 hodin. Do příprav se zapojil i Miroslav Zikmund, jenž žije ve Zlíně a 14. února oslavil 94. narozeniny. O den později uplynulo 10 let od úmrtí Jiřího Hanzelky. „Hanzelka a Zikmund jsou značka, podobně jako Voskovec a Werich nebo Laurin a Klement. Inscenace Palubní deník je velmi zajímavým momentem, který přesahuje hranice zlínského regionu,“ prohlásil režisér Štindl.
Scénář napsal dramaturg zlínského divadla Vladimír Fekar inspirován Jitkou Taussikovou a životními osudy obou cestovatelů. „Zachycuje nejen cestování prostorem, ale i moderními československými dějinami. Hanzelka se Zikmundem se narodili krátce po vzniku první republiky, seznámili se před jejím rozpadem. Na svou první cestu vyrazili z demokratického Československa, vraceli se už ale do totalitního státu. Pravda a lež, sen a skutečnost, dobro a zlo, to jsou pojmy, které je provázely a jejichž hranice za velmi dobrodružných okolností poznávali,“ konstatoval Fekar.
Středobodem života Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda se stal rok 1968. A inscenace se pokouší i na tento dramatický zlomový čas v životě obou cestovatelů reagovat. Druhá polovina hry se nese ve znamení zastaveného času, do které je normalizační období uvrhlo. Hanzelka a Zikmund kladbu těžce nesou, trpí nečinností, marně se snaží najít práci a do toho pomalu stárnou. Když Zikmundovi nakonec není přiznán ani důchod, je nucen začít rozprodávat i svou fotografickou techniku a ohromnou knihovnu. V roce 1989 se sice atmosféra opět uvolní a cestovatelé mohou zase veřejně vystupovat, tvořit a psát, ale Hanzelkovi už brání v dalších cestách a práci zdravotní problémy.
Zlínští divadelníci na inscenaci úzce spolupracovali také s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde Hanzelkovi se Zikmundem patří stálá expozice a které spravuje také pozůstalost Eduarda Ingriše. Diváci se tak mohou těšit i na dobové materiály.
Na jevišti se rovněž objeví model legendární Tatry 87, v níž Hanzelka se Zikmundem procestovali svět.
„Žasnu nad tím. Před 25 lety by mě nenapadlo, že místo výslechu na STB , dejme tomu za vydanou samizdatovou knížku, se osud naší dvojice promítne na scénu tehdejšího Divadla pracujících, u něhož jsme si tehdy kladli otázku, jestli tam vůbec mohou ti, co nepracují. Pro mne je vznik inscenace úžasnou satisfakcí. A to si dovolím tvrdit i za Jirku Hanzelku,“ reagoval na inscenaci Miroslav Zikmund.
