Vůně, která tu panuje je specifická, jako byste se na chvíli zastavili s mistry štětců, palet i jiných výtvarnických disciplín. Tak jako vždy, přehlíží své „království“ majitel zdejší Art Gallery Vladimír Ohlídal. Není věru žádným nováčkem…
„Tak to tedy určitě ne, jsem tu doma jedenačtyřicátým rokem,“ udivuje jako vždy vitální štíhlý muž.
Galerie tu má tradici už od roku 1960, řadu let patřila Dílu a Vladimír Ohlídal tu pracoval jako galerista v běžném zaměstnaneckém poměru. Po revoluci už další spoustu let patří galerie jemu.
Dají se dvě zmíněná období srovnat?
Samozřejmě, proč ne. Mládí, které jsem tu trávil se pochopitelně nedá nahradit ani pytlem peněz, dnešek má ale jiné výhody. Už se nerozhoduje v nejrůznějších komisích, co že se lázeňským hostům a návštěvníkům bude nabízet. Poradím si sám. Ale v každém případě dávám jednoznačně přednost „kumštýřům“ zpod křídel České unie výtvarných umělců, mám tak záruku kvality.
V galerii je překvapivě dost lidí i na samém sklonku lázeňské sezóny, pošmourné počasí k návštěvě přímo vybízí.
Prodává se docela dobře, obrazy, sochy, plastiky. A dnes už nejen české, rád se domluvím s umělci ze zahraničí, momentálně třeba z Německa, Rakouska, Ruska, Arménie, Francie. Někdy je trošku problém dostat se na naše ceny, pokud se dohodneme, mají dveře otevřeny, popisuje zkušený galerista.
Postupně se mění i klientela lázní, logicky tedy i těch, kteří do galerie zamíří za nákupem.
Určitě, ale naší dominantní klientelou zůstává střední třída, lidé, kteří peníze umějí vydělat i rozumně investovat do hezkých věcí trvalé hodnoty. Žádné ultraboháče tu nečekejte, ti se chodí dívat spíše na aukce v doprovodu odborných poradců, my jsme tu pro normální lidi, ale myslím, že lázeňská galerie má co nabídnout skutečně každému, říká muž, který je zvyklý pracovat sedm dnů v týdnu.
„Neděle v práci? A proč ne, když mi to vydrží dalších 41 let, budu moc spokojený,“ dívá se do budoucna muž, který patří k největším moravským lázním jako málokdo jiný.
