„Ne, nemyslete, že bychom toho nějak zneužívali, zvoneček připomíná kouzelný, pohádkový, ale je spravedlivý. Když třeba kvůli nesoustředění či větší únavě dětí hodinu zkrátíme, zase si to paní učitelka s dětmi nahradí, osnovy to umožňují a je to rozumné,“ vysvětluje ředitelka školy, no spíše školičky, Jana Černá.
Podívat se třeba do druhé třídy, to je prostě pohlazení po duši. Máte pocit, že tu má místo vlídnost, klidný pedagogický přístup a pohoda.
„Máme jenom 22 dětí, opravdu je tu radost pracovat, ve dvou třídách je čas k individuálnímu přístupu a to se pak ve vyšších ročnících, když naše děti přecházejí do sousedních škol v okolí ve výchovném procesu vyplácí,“ vysvětluje paní ředitelka. Do Provodova chodí do první a druhé třídy místní kluci a děvčata i jejich stejně malí kamarádi a spolužácí z Březůvek. Třetí a čtvrtá třída je pro změnu zase u sousedů.
Klasický elektrický zvonek tu děti neznají, možná i díky zvonečku mají svoji školu opravdu rády. „Já bych naši školu nevyměnila ani za nic,“ říká srdnatě jedna z druhaček. „A já taky,“ přiznává paní ředitelka, když přehlíží drobotinu spěchající po zazvonění kouzelného zvonečku k dobrému domácímu obědu v malé, ale o to útulnější školní jídelně.
