Josef Náhlovský: festival končí, pěkné věci ne, užívejte si jich

Stál na zlínském náměstí Míru a vychutnával si poslední hodiny zlínského filmového festivalu. Josef Náhlovský se jej jako v posledních letech znovu účastnil aktivně. I když možná poněkud méně obvykle než jindy.

Tak kým jste byl letos?

Třeba spoluorganizátorem. S luhačovickou Korunkou jsme připravili pěvecký festival Zlínský slavíček. Anebo předčítajícím. To, když jsem dětem od první do čtvrté třídy četl v Čítárně U Čerta polské pohádky. A pak jsem byl ještě kytaristou a zpěvákem. Se svou kapelou, která má hezký název Kozí bobky.

To tedy má. Jsme pořád ještě na dětském filmovém festivalu. Jaký byl malý Pepíček divák dětských filmů někdy po polovině minulého století?

Řeknu Vám, že nic moc. Zato na historické filmy mne užil. Třeba polské Křižáky jsem viděl pětkrát po sobě.

Neříkejte, že Vám nic neříká třeba tvorba Karla Zemana?

No, snad nejsem takový barbar, jsme ve Zlíně, taková Cesta do pravěku nebo Vynález zkázy, při tehdejších technických (ne)možnostech tvůrců se jim klaním ještě teď.

A co takový Metráček, vzpomínal se na festivalu jako jeden ze zlínských klenotů…

Tam byl jiný klenot, štíhlý Slávek Jandák. Dnes je to trochu jinak, ale ten film byl vynikající, dodnes si pamatuju, jak to ta chudina silnější holka měla těžký.

Co Vás čeká po filmovém festivalu?

Spousta festivalů, třeba filmový Novoměstský hrnec smíchu v Novém Městě nad Metují, anebo pivní v Hradci Králové, budeme tam taky s kapelou Kozí bobky.

A propos, bobky, nemáte je z vývoje společnosti a světa vůbec?

Ani ne, negaci se snažím potláčet a hledat pěkné věci, je jich naštěstí kolem nás pořád spousta, tenhle přístup vřele doporučuji.

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x