Delší dobu Vás není vidět na televizní obrazovce. Což je určitě škoda pro diváky a asi i pro Vás osobně …
Mám za sebou sedm krásných let s režisérem Františkem Polákem. Kamarádi mi říkají, že jsem byl moc úspěšný, to nemá každý rád, jsme u nás v Česku. Ale nelituji, i jako divákovi mi ale v televizi chybí kvalitní původní zábava. Občas přijdu do televize s nápady, ale zájem prostě není.
Což je evidentně velká škoda. Copak děláte, třeba teď v létě?
Práce je naštěstí dost a dost, moc rád jezdím třeba na nejrůznější open air festivaly. To miluju, mám pocit, že mne to nabíjí a že mám tam nahoře o publikum víc.
Jsme na dětském táboře. Je Vám čerstvě osmačtyřicet, ale na tábory a školy v přírodě určitě živě vzpomínáte.
No jejda, nejvíc na takzvané kanadské noci. Potírali jsme pastou kliky, do postelí dávali hrnky s vodou, přátelství z táborů z paměti nikdy nevymizí, moc rád by třeba kamarády zpřed pětatřiceti let zase potkal.
Jsou tu prázdniny, dovolené, slastné nicnedělání. Máte lenošení rád?
Letos jedu s rodinou na dovolenou do Ameriky, ale vždycky musím alespoň maličko pracovat. I v Americe budu jednat o dalších pracovních možnostech.
Jak znáte náš kraj, Moravu vůbec?
Možná mi nebudete věřit, jezdím za diváky pořád, ročně najedu v průměru 100 000 kilometrů, na Moravě mám asi tak 80 ! procent vystoupení. Jezdím sem často a věřím, že jezdit budu.
Působíte nesmírně vitálně, neuražte se, přes chlapský věk úplně klukovsky.
To se tedy neurazím to mne moc těší. Víte, doktor mi řekl, že mám zvláštní diagnózu. Pubertu až do urny.
