Zatímco rodiče dávali společně s dalšími rodinnými příslušníky najevo určitou nervozitu, od nynějška magistr, absolvent Fakulty multimediálních komunikací Tomáš Halamík s čerstvým diplomem i poloplnovousem, byl nad věcí. „Jasně, byla to fuška, ale teď je to pohoda. Jde se slavit, zve i vlastního tátu.“
„No snad se kluk vydařil, první vysokoškolák v rodině, teď je potřeba zaplatit hostinu a pak už si musí poradit sám. Místo už má, přímo na univerzitě.“
Promoce není žádná láce. „Náušnice za čtyři tisíce, dvě kytky po pětistovce, hostina vyjde na další dvě, ale jsme štastní,“ usmívá se další z pyšných otců.
Výborné je, že málokterý z absolventů hledá práci. Většina už má své nové zaměstnavatele, v srpnu se rozhodně žádný úprk na Úřad práce nekoná.
„Letos nám v tomto období promuje 2920 studentů, je to síla, třeba i pro akademické hodnostáře,“ vypočítává Jana Brázdilová z rektorátu univerzity.
„Přeji vám všem do života jen dobré věci, dozrávání a hodně štěstí, teď už musíte sami,“ loučil se se studenty 5. ročnííku Fakulty multimediálních komunikací prorektor Aleš Gregar v nádherném slavnostním taláru.
Univerzita i teď hýbe Zlínem. „Skvělé tržby, ať žijí studenti,“ rozplývá se prodavačka v květinářství.
Stejně tak jsou spokojeni restauratéři.
A ještě něco, promoce už dávno ztratily oficiózní tvář. Na téhle zahajoval superborec na kytaru, pak v teniskách představil akademické hodnostáře a na úplný závěr zahrál studentskou hymnu Gaudeamus igitur tak úžasně, že se slzy vracely z pódia, kde se loučili čerství magistři, až do hlediště auly zlínské univerzity. A důstojnost aktu neutrpěla v nejmenším.
