Ano, sedmdesátiny už měl. Bylo to ovšem v revolučním roce 1989, a to bude letos rovného čtvrt století. Neskutečný muž už stihl letos v únoru oslavit stejně neskutečné pětadevadesátiny!!!
Pane Zikmunde, to máme horko, co říkáte?
Tak proti tomu jsem prosím zcela imunní, vždycky se směji, když meteorologové označují třicítky za tropické teploty. My jsme s Jirkou Hanzelkou zažili u rovníku 59 stupňů, to je jiná káva, s absolutní vlhkostí něco úžasného. Už více než šedesát let jsem tudíž proti nějakým třicítkám naprosto odolný.
A co zima?
Myslíte teploty? No zažil jsem i minus 40 v ruském Irkutsku, to nám zamrzala veškerá technika, museli jsme cestování přerušit. Jinak ale mínus 38 pamatuji od nás, coby desetiletý kluk doma v Plzni. Už je to pár let. Pětaosmdesát. Bylo to v roce 1929.
Máte tedy vlastně raději zimu nebo léto?
O tom není sporu. Léto budiž pochváleno, mohlo by trvat pořád.
Na čem momentálně pracujete?
Pořád jsem v archivu, tohle nikdy nekončí, je to pořád úžasná práce, těší mne.
Úžasná dlouhověkost v dokonalém duševním i fyzickém stavu je záviděníhodná…
Budu to mít v genech, tatínek se dožil jedenadevadesáti, už jsem ho přežil.
A o hodně přežijte, vážený pane.
