Rád měl ostatně všechno, co dělá člověka člověkem. Svoji skvělou rodinu, manželku Marii, dceru Jitku i syna Ladislava, miloval své vnuky. Laďa, nebo taky Kožak, jak mu říkali jeho přátelé a kamarádi především z novinářských řad, měl stejně tak rád novinařinu. Svoji práci, své poslání. Tu tvrdou, denní, bez příkras, v napětí, chvatu, v „koželuhovském“ tempu. Vysilující a nikdy nekončící.
Dlouhá léta byl naprosto nepostradatelnou oporou zlínské redakce České tiskové kanceláře. Z jeho „ dílny“ byly desetitisíce neuvěřitelně přesných a výstižných materiálů ze všech oblastí společenského života. Laďa si naprosto excelentně v jediném dnu poradil s problematikou obráběcích strojů, sklizně ovoce, branek, bodů, vteřin i třeba krimi zprávami a politikou. Jeho pracovní tempo bylo stejně neutuchající jako obdivuhodné.
Stejně jako ve své „četce“, ale rozvinul talent také jako dlouholetý spolupracovník Českého rozhlasu i regionální televize, ale i mnoha dalších médií. Za čtyři desítky let mu neunikla jediná věc, byl neskutečně na tepu doby i v časech, kdy ještě mobilní telefony a počítače teprve chystaly svoji invazi…
Ladislav Koželuha byl navíc vynikající společník, vždy optimistický, vtipný, veselý, dobrosrdečný, ochotný pomoci méně zkušeným. Měl to v sobě ze svého Slovácka. V roce 1941 se narodil v nevelké vesnici Tučapy a nikdy na své rodiště, ač dlouhá léta Zlíňák, nezapomněl.
Do novinářského nebe odchází jedna z největších novinářských osobností našeho regionu posledních desetiletí. Odchází i rybář, fotbalista, diskutér, skvělý dědeček a bezvadný manžel a táta.
Ladi, až se potkáme, těším se na tvůj věčný úsměv, energii a konečně pokecáme. Měli jsme poslední dobou zpropadeně málo času.
Za všechny Tvé novinářské kamarády s vděčnou vzpomínkou
Honza Čada
