Básník Vítězslav Nezval, jenž byl pevně spjat s mnoha umělci (Picasso, Dalí, Domínguez, Štyrský, Toyen, Kremlička), začal výtvarně tvořit (pomineme-li krátký intensivní záblesk jeho dekalků z roku 1936, vložených do knihy Absolutní hrobař) během druhé světové války. Nezvalova „metafyzická“ krajinomalba sice nepřesáhla hranice nedělního malování, v řadě portrétů jeho (nejen) básnických přátel (Biebl, Mahen, Gottwald) se ale básník představuje jako svérázný tvůrce.
Básník, kunsthistorik, legenda moravského katolického undergroundu Jiří Kuběna považoval Nezvalovo podivuhodné kouzelnictví za jednu z pečetí své rozsáhlé básnické tvorby. Ve své malbě a kresbě, která vznikla v náhlém záblesku konce 60. let, se však odráží jiný rodokmen – blízký vztah k Mikuláši Medkovi a Janu Koblasovi a metafyzické přátelství s Casparem Davidem Friedrichem, Williamem Blakem a neoromantismem a mysticismem fin de siecle.
Komorní výstava obrazů a kreseb obou básníků se tak představí jako magická juxtapozice málo známého výtvarného díla dvou gigantů české literatury 20. století.
Kurátorem výstavy je David Voda.
Výstava se koná ve 2. podlaží budovy 14 (Grafický kabinet).