Když se u hrobu Tomáše Bati ke 140. výročí narození na Lesním hřbitově v proslovech připomínaly jeho zásluhy o budování prosperity a města jako takového, stál mimo pozornost ostatních poněkud bokem. Nemusel by.
Jan Viktora se narodil do rodiny českého legionáře na Slovensku, události druhé světové války ho s rodinou přivedly ze Slovenska do Zlína. Narodil se rok před tragickou smrtí Tomáše Bati, potkat se tak prakticky nemohli, ale jeho odkaz určitě ctí. Už proto, že je jedním z posledních absolventů Baťovy školy práce.
„Nastoupil jsem do ní v roce 1946, ještě jsem se stihl za tři roky stát tovaryšem, pak už se měnily společenské poměry,“ vzpomíná dnes čtyřiaosmdesátiletý vitální muž.
Paradoxně pak prožil svá nejlepší životní léta v době, kdy se myšlenky světově uznávaného podnikatele jaksi ideově nehodily, Baťa byl až do roku 1989 tabu.
„Zásady ze školy vycházely přímo z jeho filosofie. Hodně se učit, hodně pracovat a pak velmi slušně vydělávat,“ nabízí svůj pohled Viktora.
Jak říká on i historici. „Baťa měl tvrdost, ale měl i sociální cítění a třebaže byl podnikatel, nabízel profit a zisk nejen sobě, ale každému spolupracovníkovi, jak on svým podřízeným zásadně říkal,“ doplňuje jeden z posledních žijících absolventů Baťovy školy práce.
