Aha, to paní školnice Věra Kajšová přišla do práce. Ráda a samozřejmě.
„Já normálně pracuji. V pátek i třeba v pondělí. Víte škola je specifické pracoviště, některé věci nemůžete dělat, když je plná dětí a kantorů. Jak je mám všechny fakt ráda, tak jsem spokojená, že už vyrazili do prázdnin,“ říká paní Věra.
„Šestadvacet let jsem pracovala ve výrobě v chemickém provozu, jsem vyučený gumař-plastikář, pak mi to začalo vadit zdravotně a hledala jsem jinou práci,“ vzpomíná na rok 2004.
„My jsme se zrovna loučili s panem školníkem, šel do penze a stáli jsme před rozhodnutím, kdo ho nahradí. Vypsali jsme výběrové řízení a paní Kajšová naprosto suverénně vyhrála,“ vybavuje si věci minulé ale pořád zajímavé ředitel školy Zdeněk Mikoška.
„No byla to fuška, zatlouct hřebík, vrtat, šroubovat a tak dále, to mi díky manželovi rychle šlo, ale s počítačem jsem nebyla kamarádka ani trochu. A tak jsem se musela učit novým věcem. Dnes už třeba prostřednictvím počítače řídím celý topný systém velkého objektu, vrací se zpět paní Věra.
Teď o prázdninách ji ve ztichlé škole čeká pořádná zabíračka.
„Malovat třídy si budu sama, to je maličkost, ale na chodby, na ty velké plochy už zavolám malíře. Stejně tak si poradím třeba se stěhováním starých lavic a nepotřebných židlí, pěkně z nich vyndám každý cenný šroubeček, ale na rekonstrukci sociálního zařízení už také pozvu specialisty, to je jasné,“ doplňuje prázdninové povídání žena devatera řemesel.
Sama také počítá s dovolenou. „Ale víc než dva týdny to asi nebudou,“ říká Věra Kajšová.
