„Hlásím, že nic nevidím, a to si myslím, že mám zrak docela dobrý,“ neztrácí nadhled šéfka Mykologického klubu v Salaši na Uherskohradišťsku Alena Filípková. Zkušená houbařka má samozřejmě na mysli stav věcí houbařských ve Chřibech pod hradem Buchlovem, kde v hojných letech bývá naprosto plno a krásné praváky nacházejí i úplní amatéři.
O fous lepší náladu má Luděk Hřib, vedoucí Hřibařského spolku ve Francově Lhotě na Vsetínsku. „Musí se hledat, ale úplně prázdno v košíku s kamarády nemáme. Rostou lišky, ryzce, bedly, obecně houby, které si tolik nepotrpí na vodu. Troufám si říci, že první větší, třeba půldenní déšť napraví zatímní půst a hřiby budou velmi rychle růst ve velkém, čekáme a těším se na vodu shora,“ říká Hřib.
Jenže má smůlu, ať má jméno hřibové, jak chce. Žádné velké srážky na obzoru nejsou a další vysychání podhoubí je alarmující.
„U nás v Provodově jsme našli tři bedly a starší holubinku, když se člověk pozorně podívá, není divu, je opravdu veliké sucho,“ vypráví po návštěvě lesa dvanáctiletá Eliška Vítková.
Čekání se natahuje, jisté známky zlepšení jsou znát v okolí Zlína. Například tam houbaři vyráželi do lesních partií v Malenovicích. „Viděl jsem chlapy s košíky a krásnými hřiby, myslím, že přijeli odněkud z Držkové, ale zrovna se nechlubili místem, pěkných hub je tak málo, že si lokalitu každý tají,“ nediví se Oldřich Šebík ze Zlína.
