Už se to téměř zapomnělo. Dnes dvaasedmdesátiletý Skoumal měl na stejné olympiádě, kde získala jeho kamarádka Věra Čáslavská čtyři zlaté, tedy v Mexiko City, také zálusk na medaili. „V soutěži družstev nám unikla o pár setin bodu, skončili jsme čtvrtí,“ vzpomíná na zahradě domku ve Zlíně.
Věře Čáslavské byl s kamarády z týmu i jejími kolegyněmi ze stříbrného družstva na svatbě. „Přímo na olympiádě si brala Josefa Odložila, byla to veliká sláva, na obřad se dostali jen oni, ale večer jsme slavili na hostině v olympijské vesnici, byla báječná nálada, moc rád vzpomínám. Mimochodem byly tam proudy Mexičanů, všichni se s nimi chtěli vyfotit, všem vyhověli, byli samý úsměv, mladí a šťastní.“
Na Věru Čáslavskou bude mít vždy tu nejlepší památku.
V mládí, v době své největší naprosto světové slávy, ale i později byla úžasná, jedinečná, skromná, hodná, uznalá, kamarádská, báječná žena,“ nahlíží Skoumal do své paměti i do alba, kde je třeba na novinových výstřižcích se slavnou gymnastkou zvěčněn mnohokrát.
„Naposledy jsme se potkali letos na jaře, o nemoci jsem samozřejmě věděl, byla ale na srazu olympioniků i tak velmi sdílná, veselá, jako zamlada. Na ten smutný okamžik jsme všichni možná tak nějak čekali, ale že přišel tak brzy, to mi přijde opravdu kruté, Věra byla do posledních dnů nesmírně statečná,“ loučí se s velikou osobností našeho sportu ale i veřejného života Václav Skoumal.
