Je to Valach jak poleno. To o něm říkají všichni, co ho znají, včetně jeho úžasné maminky, právě 89 leté paní Anastázie.
„Já nevím, jak vám charakterizovat správného a pravého Valacha, určitě jsou pracovití, určitě veselí, ale hlavní je valašské právo. Přesněji řečeno to, že když Valach něco řekne a podá na to ruku, tož přes to prostě nejede vlak,“ povídá krásně vousatý šedesátník Ladislav Jelínek.
Doma je v Semetíně, ale doma je všude na Valašsku. Je předsedou Spolku pro zachování valašských tradic, zrovna se jen tak převléká do kroje. A to dnes nemá některou ze „svých“ akcí.
„My tady aj na Vsetíně pořádáme třeba košty zelí, klobásek, anebo kosení luk, ale je toho mnohem více,“ vypráví s nadšením.
Tradice jsou podle Jelínka od toho, aby se zachovávaly. „Víte, my Valaši jsme od nepaměti spojeni s přírodou, z ní si bereme sílu a energii a taky jí musíme to dobré, co v nás je, odevzdávat.
Maminka je ve svých téměř devadesáti neuvěřitelně vitální. Zrovna vytahuje z trouby moc a moc chutné frgály. „No frgály nebo vdolky, jak chcete a tady máte buchty, dělala jsem s povidlama,“ pobízí k snědku další dobroty.
Také Laďa měl před pár dny narozeniny. A tak si s maminkou přiťukne výbornou slivovicí. „Mamko, musíš ještě aspoň do stovky vydržet, tož na zdraví, ať spálíme teho chrobáka,“ směje se pravověrný Valach při přípitku.
