S volantem náklaďáku se v téhle firmě skamarádil hned po návratu z vojny, to se psal rok 1976. Jezdil auty mnoha značek, v roce 1992 pak začal řídit autobus. Když mu to sečetli, je na zmíněné obdivuhodné metě.
„Ne, ještě nekončím, ale často cítím, že mi to dává zabrat, víte, že dnešní provoz je hodně hustý, často mne večer bolí oči, ale ještě bych rád nějaké dva roky jezdil a pak se těším do důchodu,“ vypráví, když si vyslechne poděkování a slova chvály i obdivu.
„Je opravdu vzorem pro ostatní. Lecčím. Nejen řidičským umem, ale také péčí o autobus, jednáním s lidmi, veselou povahou,“ vypočítává přednosti vedoucí vsetínské provozovny Bohumil Jaš.
„Kdyby byl každý řidič jako on, tak je to v hromadné dopravě úplná idylka, stížnosti by nebyly, pochvaly by se jen hrnuly,“ směje se ředitel ČSAD Vsetín Oldřich Holubář.
Tak, jak se mění třeba autobusy, mění se i cestující. Alespoň to tvrdí Miroslav Řepka, A to je nějaký odborník.
„Lidé jsou fakt jiní, dřív byli určitě pohodovější, dnes už tolik ne, podle mne je to tím, že skoro každý neustále někam spěchá,“ vysvětluje řidič rekordman, který má i jinou vekou lásku na čtyřech kolech. Spartaka, rok výroby 1955, kterým jezdí denně dlouhá léta do práce.
„Jsme stejně staří, snad i stejně spolehliví,“ dodává vždy dobře naladěný mistr volantů.
