Cukrářka Veronika: Mlsní Češi, což nás těší

KROMĚŘÍŽ - Je to už dvacet let, co jedna moudrá babička správně rozhodla. Svoji vnučku Veroniku poslala z Bystřice pod Hostýnem vyučit se místo kuchařky cukrářkou. A moc dobře udělala.

Ta patnáctiletá dívenka se za tři roky opravdu vyučila a dnes po dvaceti letech je mladá dáma na té nejlepší cestě ve sladkém oboru. Doplnila si vzdělání, na škole, kde „brala cukrářský rozum“ dnes sama připravuje budoucí cukráře a časem se stala respektovanou odbornicí, nejen díky úžasným výrobkům, které přivádí na svět, ale také značné míře vlastního umu a už i zkušeností.

Veronika Kučová se před pár dny na mezinárodní soutěži GASTRO 2017 v mateřské Kroměříži ozdobila zlatem.

Copak jste vyráběla?

Téma bylo dáno v černé a bílé, připravila jsem dvoupatrový dort, který jsem nazvala Eben a orchidej, tedy podle barev. Dal moře práce, ale asi se docela líbil.

Dnes patříte k renomovaným odbornicím, ale nějak jste musela začínat…

No, to byl docela zajímavý příběh, před dvaceti lety se taky konaly soutěže, jely jsme místo třeťáků coby prvňačky a podařilo se nám vyhrát, to byl asi ten motiv, impuls, start.

Kam jste zamířila poté, co jste se vyučila?

Do jedné normální cukrárny, vyrábět zákusky a dorty, řeknu vám, že je to hodně tvrdá, ale docela potřebná škola.

Vy můžete úplně přesně posoudit, jak jsou Češi mlsní…

Samozřejmě velmi, ale v dobré míře. Mají moc rádi klasiku od špiček po laskonky a trubičky, veliký zájem je ale o dorty, to je doslova boom, my se navíc snažíme trošku odlehčovat. Zní to možná paradoxně, ale velmi oblíbenou čokoládu nahrazujeme třeba ovocem a rozumnou mírou šlehačky.

Vybavíte si třeba některý unikátní výrobek?

Každý je svým způsobem zajímavý, možná obří dort, který se krájel na kroměřížském náměstí a pochutnalo si na něm asi 150 lidí.

Je cukrařina tradiční obor, anebo má svůj vývoj a trendy?

Pochopitelně obojí, lidi mají rádi klasické zákusky, ale do toho jdou nové trendy. Jsem moc ráda, že se na nich mohu s kamarádkou a naší přední odbornicí Eliškou Dernerovou podílet, naší snahou je zdokonalovat mistry cukráře i naše žáky. Jde to, jsem ráda, že patříme v cukrařině mezi evropskou špičku. 

Co tak mít vlastní cukrárnu?

Tohle není můj šálek kávy, kdepak. To nechám na jiných, chtěla bych být až moc precizní. To raději zůstanu u výchovy nových nadějí oboru, u seminářů a teď se stávám i certifikovanou komisařkou na odborných setkáních a soutěžích. A taky potřebuji, aby mi vybyl čas na rodinu a ještě jednoho koníčka – malování.

 

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x