Cyklus s názvem Rok renesanční šlechty byl v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně zahájen před několika dny. Historik Radim Vrla představil návštěvníkům vybrané objekty ve Zlínském kraji, na kterých jsou patrné stopy renesanční přestavby.
„Prostřednictvím tří přednášek ve zlínské knihovně se přeneseme postupně do doby renesanční aristokracie. Nejdříve budeme za renesancí putovat a představíme vybrané objekty ze Zlínského kraje, v dubnu se zaměříme na renesanci na Kroměřížsku a květnový závěr cyklu bude patřit renesančním zahradám,“ přiblížila témata Petra Zelinková z Národního památkového ústavu.
V dubnu si ještě zájemci mohou zajít na dvě přednášky. První, nazvaná Renesance ve světské a církevní architektuře na Kroměřížsku, se pod vedením Jana Štětiny uskuteční 19. dubna v 17.00 hodin. Většina šlechtických sídel dnešního Zlínského kraje v průběhu 16. a začátku 17. století prošla více či méně náročnými přestavbami. Pozoruhodné pozůstatky renesančních proměn hradů, tvrzí, církevních a měšťanských domů jsou dodnes dochovány pod vrstvami mladších úprav. V posledním více než desetiletí se tedy podařilo odkrýt dosud neznámé pozůstatky renesančních stavebních proměn například u zámků v Kvasicích, Lešné u Valašského Meziříčí, Holešově, nebo u významných církevních staveb – kostela sv. Mořice v Kroměříži nebo bývalého bratrského sboru, dnešního kostela sv. Anny v Holešově. Renesance přirozeně pronikla i do architektury menších šlechtických sídel – jde například o zámek v Žeranovicích nebo tvrze v Kurovicích a Rymicích. Další, mimořádně významnou kapitolu představují renesanční proměny měst – biskupské Kroměříže nebo Valašského Meziříčí, jehož tvář v 16. století spoluurčovaly stavební aktivity mocných Pernštejnů a Žerotínů.
Lenka Křesadlová pak povede poslední přednášku Kouzlo renesančních zahrad, která je naplánována na 31. května v 17.00 hodin. Dotkne se mimo jiné myšlenkového proudu zvaného humanismus, jež dal vzniknout svébytnému umění renesance. „Ve svěžím duchu renesance byly chladné zdi mohutných hradů vyměněny za světlé paláce a vily. Dům a zahrada se staly nedělitelným celkem. Byly společně navrhovány, budovány a vzájemně se prolínaly. Krášlily je exotické rostliny přivážené z dalekých zemí, sochy, vodní hříčky. Zahrada sloužila hlavně privátním potřebám svého majitele, kterému poskytovala místo k odpočinku, studiu, filosofickým úvahám či k pořádání slavností. Zavítáme postupně do několika zemí Evropy, abychom mohli sledovat fascinující zrod renesanční zahrady v Itálii, její cestu do Francie i přizpůsobení se středoevropským podmínkám,“ poznamenala Lenka Křesadlová.
