Volný cyklus výtvarně literárních výstav se v Galerii Slováckého muzea pomalu stává tradicí. Oslovuje a přitahuje širokou veřejnost hned několika generací najednou. Do galerie přicházejí nejen děti ze škol, ale také celé rodiny. Ti starší vzpomínají na své dětství, věkově střední si vybavují rodinnou knihovničku i povinnou školní četbu, a ti nejmladší v mnoha případech objevují něco, co jim v současném moderním a přetechnizovaném světě uniká. „Vedle přehlídek samostatných autorských ilustrátorských profilů figuruje i forma příběhu jedné knížky. Po Babičce Boženy Němcové budou proto dalším takovým vystavovaným formátem v přízemním sále galerie Broučci od Jana Karafiáta,“ svěřila se Marie Martykánová.
Tento literární počin vyšel poprvé v roce 1876 a po „tichém rozjezdu“ se pomalu zařadil do kategorie českého kulturního pokladu. „Bez ostychu se připojuji k tvrzení, že je po právu toto dílo uváděno jako první česká moderní pohádka. S postupným výtvarným doprovodem od čtyř desítek českých malířů a kreslířů pak dostalo punc ryze českého bohatství, o kterém stojí za to mluvit a připomínat si ho,“ prohlásila Martykánová s úsměvem. „Spočítat kolik lidí se o to zasloužilo, to se už nepodaří, ale ve spojení s výtvarným uměním se dá potvrdit, že literární zpracování okouzlilo hodně našich umělců. Úplně prvním ilustrátorem v roce 1902 byl Vojtěch Preissig. Přes dvě stovky ilustrací z galerijních, muzejních i soukromých sbírek doplňuje několik desítek knižních vydání,“ doplnila Martykánová k první ze dvou vernisáží. Jan Karafiát, autor a evangelický kněz si určitě nepředstavoval, že jeho knížka bude známá ještě v 21. století. I dnes nám jeho polidštění broučci mohou dávat nadčasové poučení a dokonce přinést zklidnění do uspěchanosti současného světa. Výstavu Broučci Jana Karafiáta, ilustrace a knihy připravilo Slovácké muzeum ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Havlíčkově Brodě.
Umělecká práce Františka Karla Foltýna (1937–2000) je pro oblast Slovácka poněkud neznámá, a to i přesto, že se narodil v Kněžpoli. Po studiu na uherskohradišťské umprumce a vojenské službě se v roce 1958 odstěhoval do Kolína. „Opravdu je Foltýn pro většinu místních neznámým autorem. Kolektivní výstavy Setkání ve Slováckém muzeu se výjimečně zúčastnil v roce 1969 a nikdy víc se ve svém rodném kraji neucházel o samostatnou výstavu,“ řekla Martykánová, která přidala i důvod tohoto postoje. „Byla to přílišná skromnost, i když si své moravské kořeny nesl v sobě po celý život.“
Hledání vlastního tvůrčího názoru ho vedlo od expresivní krajinomalby, geometricky konstruktivní záběry průmyslově formovaného exteriéru přes etapu abstraktních kompozic, z níž přešel do proudu nové figurace až k novému hledání svého malířského projevu, který byl značně zpřetrhán událostmi spojovanými s rokem 1968 a následnou normalizací. „Vytvářel obrazy s kompoziční a rukopisnou pečlivostí, výjevy rozvíjel v širokých souvislostech historických a civilizačních dějin lidstva, včetně kritických postřehů ekologicky zaměřených a důmyslně odkazujících na prapůvodní podstatu krajiny a pozemského života,“ přiblížila kurátorka Foltýnovo dílo, které je naplněné spoustou symbolických znaků, jejichž dešifrování je možné, pokud v komunikaci s díly zapojíme svou představivost a osobní pohled na svět.
Návrat na Moravu si František Karel Foltýn rozhodně zaslouží, zvláště když si v letošním roce připomínáme jeho nedožité 80. výročí narození. Slavnostní otevření obou výstav proběhne 4. května a potrvají do 9. července 2017.
