Budete poprvé vystupovat na Trnkobraní. Na festivalech ale obvykle nevystupujete. Co Vás přimělo souhlasit s dvouhodinovým vystoupením právě ve Vizovicích?
Jožo Ráž: Jedním z důvodu je shoda našich výročí – Vizovické Trnkobraní, stejně jako my slaví 50 let
Ján Baláž: No a taky máme rádi alkohol 
Zjišťovali jste si něco o historii festivalu?
Jožo Ráž: Zkrátka si myslím, že každý festival, na kterém vystoupíme, bude dobrý… no a taky – když jsem se kohokoliv zeptal na Trnkobraní, pamatuje si z něj jen první dvě hodiny
Víte už, co budete hrát?
Jožo Ráž: Budeme hrát program našeho koncertu „Živých nás nedostanú“ a určitě zařadíme i pár nových věcí.
Potkáte se na Trnkobraní i s přáteli, nebo je to jen profesionální vystoupení?
Jožo Ráž: Na každém našem vystoupení máme asi tak deset tisíc kamarádů…
Na Vizovickém trnkobraní se každoročně pořádá i soutěž v pojídání švestkových knedlíků. Dovede si představit, že by někdo z kapely soutěžil?
Ján Baláž: No kdyby měly tekutou podobu.
Jožo Ráž: V tom jsme opravdu ještě nesoutěžili…mám knedlíky rád, ale do soutěže se určitě nezapojím…
Bude tam ale i Jelínkův košt…
Jožo Ráž: Plánuju koštovat první dvě hodiny našeho vystoupení…
Od publika máte obrovskou odezvu na staré hity. Jak lidé vnímají vaše nové písně?
Jožo Ráž: Je to jednoduchá matematika – ty staré songy prostě lidé poslouchají déle než ty nové, takže je prostě mají více zažité. Pravda ale je, že máme problém s médii. Hrají stále jen naše staré věci, i když naše nové písně považuji za stejně dobré.
Jaké jsou vaše první tři nejoblíbenější písně?
Jožo Ráž: Kde si?, Vymyslená a Detektivka
Ján Baláž: Moje nej trojka je Patejdl, Ráž, Baláž
Texty některých vašich písní jsou velmi emotivní. Dokážete je při vystoupení pokaždé znovu a znovu procítit?
Jožo Ráž: To se nedá popsat. Dělá mi radost zpívat pro lidi. Dávám do toho ze sebe to nejlepší a lidé mi to vracejí. Je to pocit, který nelze získat jinou cestou. Miluji své publikum, rád pro ně zpívám. Nabíjí mě to.
Ján Baláž: Emoce do písně přidávají právě osobní zážitky, není to jen o zpěvu. Je to i o tom, díky čemu ta konkrétní píseň vznikla.
Vystupovali jste ve slavné Carnegie Hall v Americe. Jak to na vás působilo?
Jožo Ráž: Nezapomenutelná atmosféra panovala v šatně. Bylo zajímavé vidět, jak se účinkující rozcvičují u klavíru… Byl to přímý kontakt s jejich slávou. Samozřejmě i vystoupení bylo pak úžasné.
Kdy za těch vašich společných padesát let bylo kapele nejhůř?
Ján Baláž: No hlavně aby to teprve nepřišlo!
Jaké máte plány?
Jožo Ráž: Chystáme novou desku. A pak nebudu dělat nic. Ale vůbec, vůbec nic
Mění se nějak vaše publikum? Stárne?
Jožo Ráž: Začínali jsme s mladým publikem, lidé stárnou spolu s námi, ale zároveň přicházejí další a další mladí. Na naše koncerty chodívají čtyři generace…
Ján Baláž: Chodí na nás lidé od dvou měsíců věku až do sedmdesáti let… A dokud chodí i mladí, má smysl hrát. Mladí poznají, co je dobré
Sledujete současnou hudbu?
Ján Baláž: Občas si poslechnu nějakou hitparádu, ale spíše z pracovních důvodů. Sleduji nové zvukové trendy.
Jožo Ráž: Já doma hudbu neposlouchám.
Nutí vás ta padesátka k nějakému bilancování?
Ján Baláž: Spíše myslíme na to, co bude zítra, než co bylo včera…
Vašo Patejdl: Než za minulostí, to se raději ohlédneme za pěknou ženskou
