Všech tří skladeb se jakoby dotkly nešťastné historické události nebo jsou do nich vepsány životní osudy skladatelů.
Leoš Janáček napsal svou Sonátu 1. X. 1905 pod dojmem tragické smrti mladého dělníka na demonstraci za vznik druhé české univerzity v Brně. Původně klavírní sonátu zinstrumentovali Břetislav Bakala a Vojtěch Spurný a dali tak vyniknout díky orchestrálním možnostem dramatičnosti kompozice. První věta s názvem Předtucha je v instrumentaci dirigenta tohoto koncertu a zazní v orchestrálním hávu vůbec poprvé. S renesanční osobností Vojtěcha Spurného se naši posluchači setkali již několikrát, vystupoval v roli dirigenta, klavíristy i skladatele.
Richard Strauss vytvořil svůj koncert pro hoboj v posledních pohnutých dnech druhé světové války, a ačkoliv silně prožíval tragiku této doby, hudba jakoby opisuje vzpomínky na šťastnou minulost. Zahraje jej Vilém Veverka, který patří k našim současným nejlepším hobojistům. Studoval na pražské Akademii múzických umění a na Vysoké škole hudební v Berlíně. Na jeho studia navázalo dvouleté účinkování v proslulé Berlínské filharmonii a vítězství v nejprestižnější mezinárodní hobojové soutěži Sony Music Fundation v Tokiu. Je znám nejen jako sólista, ale také jako špičkový komorní hráč, mimo jiné je zakládajícím členem souboru Philharmonia Octet Prague.
Motiv osudu se prolíná všemi čtyřmi větami Čajkovského Páté symfonie. Dílo vychází z nelehkého života skladatele a ryze hudebními prostředky vyjadřuje jeho pocity a nálady.
