Nejpočetnější tlupa kotulů veverovitých obývá rozlehlou ostrovní expozici v Amazonii, další skupiny pak návštěvníci objeví v horní části Amazonie a v blízkosti Zátoky rejnoků. „Tyto rtuťovité jihoamerické opičky zaujmou nejen svou mrštností a obratností, ale můžete u nich obdivovat hned několik mláďat. Narodila se na začátku léta, postupně se však osamostatňují a opouští bezpečí máminých zad,“ poznamenala Bujáčková.
Velkým úspěchem je především mládě ve skupině, která obývá expozici v sousedství Zátoky rejnoků. Tlupu totiž tvoří zvířata, které dvě velké skupiny v Amazonii nepřijaly mezi sebe. Většinou se jednalo o velmi submisivní samice, které ostatní jedinci vytlačovali ze skupiny. „My jsme tato zvířata postupně shromáždili právě v expozici u rejnoků a k naší velké radosti se zde v srpnu narodilo první mládě,“ doplnila Bujáčková.
Zlínská zoo chová kotuly veverovité od roku 1999. V současné době zde žijí více než čtyři desítky jedinců. „O tom, že se kotulům u nás daří, svědčí i počet narozených mláďat. Od roku 1999 se nám podařilo úspěšně odchovat více jak 60 kotulů. I když tyto opičky patří mezi časté obyvatele zoologických zahrad, jejich odchov není vůbec jednoduchý. Největším problémem bývá sestavení vhodné chovné skupiny. Tlupu kotulů tvoří velký počet dospělých samic, ale pouze jeden dospělý samec. Ne pokaždé však samice samce přijmou a podaří se jej tak začlenit do skupiny,“ dodala mluvčí zoo.
Domovinou kotulů veverovitých je severní část Jižní Ameriky – od Kolumbie až po severovýchodní Brazílii. Obývají převážně řídké lesy na březích řek, nemají rádi příliš hustý prales. Největší anatomickou zvláštností kotula je jeho mozek. V poměru k tělesné hmotnosti je ve srovnání s člověkem zhruba dvakrát větší. Neznamená to však, že kotulové disponují vysokou inteligencí. Nejvyvinutější mají totiž ty části mozku, které odpovídají za koordinaci pohybu.
Na jejich jídelníčku najdeme nejrůznější hmyz, rádi si pochutnají i na zralém ovoci, semenech, květech nebo listí. Ve zlínské zoo je krmí čtyřikrát denně. Základ tvoří nejrůznější ovoce (banány, melouny, hrozny, meruňky, švestky, broskve, jablka) a zelenina (nejoblíbenější je červeně zabarvená). Příliš vlhkou a šťavnatou potravu však nemají v oblibě. Pokud třeba dostanou hodně zralou broskev, pečlivě si ji vysuší huňatou špičkou ocasu a teprve pak pojídají. Kromě ovoce a zeleniny kotulové dostávají také moučné červy, vařené kuřecí maso, vařená vajíčka, slunečnicový chléb, oříšky, semínka a speciální granulky, které slouží jako vitamínový doplněk.
Samice rodí po březosti trvající pět měsíců jediné mládě. To se ihned po porodu vyšplhá na matčina záda, kde se pevně drží její srsti. I v době, kdy je malý kotul již naprosto samostatný, je mámin hřbet vždy bezpečným útočištěm. Kotulové dospívají až ve třech letech. V zajetí se mohou dožít kolem 20ti let.
