Lucie Javoříková: Učím se hasičské zkratky a mluvu

Lucie Javoříková (Foto: Šárka Šarmanová a PČR Zlín)Lucie Javoříková (Foto: Šárka Šarmanová a PČR Zlín)
Lucie Javoříková (Foto: Šárka Šarmanová a PČR Zlín)
Hasiči a policie 17. 10. 2017 | Autor: Šárka Šarmanová

ZLÍN - „Ještě se tu moc nerozhlížejte, nemám pořád vybalené,“ vítá mě s úsměvem Lucie Javoříková. Její jméno i tvář už řada lidí zná nejenom z televize, ale i tisku. Doposud to bylo v policejní uniformě. Tu teď ale po šestnácti letech vyměnila za hasičskou. Je to skutečně tak. Lucie Javoříková se stala novou mluvčí zlínských krajských hasičů.

Šestnáct let u policie, to je obrovský kus života. Napadlo by vás někdy, že budete jednou pracovat u hasičů?

Máte pravdu, šestnáct let je skutečně kus života. K policii jsem prakticky nastoupila hned po škole. A pravda je, že by mě dřív nikdy nenapadlo, že bych v budoucnu byla u hasičů. Ale lidé míní, život mění. A osud tomu tak asi chtěl.

Jaké bylo loučení s bývalými kolegy? Ukápla i nějaká slzička?

Nerada se loučím, takže jsem to vzala víceméně sparťansky. Řekla jsem jim, že odcházím vlastně jenom do jiné budovy a že se velmi brzy zase někde uvidíme při zásahu.

To je vlastně pravda. Pro vás se asi zase tolik toho nezměnilo, nebo ano?

Pravda je, že ve výsledku jde prakticky o tu samou práci. Ale pár změn by se tu určitě našlo. Třeba už jenom to, že při zásahu nepůjdu za policisty, ale musím hledat hasiče a sledovat jejich práci. A co je pro mě nové, tak to je terminologie, kterou hasiči používají i mezi sebou. Ta je jiná než u policie. Takže se teď učím jejich zkratky a mluvu (smích). Ale naštěstí tu mám kolem sebe výborný kolektiv, který mi pomáhá a radí mi. Ale změna nastala i pro hasiče samotné. Byli zvyklí mít muže jako tiskového mluvčího a teď tu najednou mají mě.

A to je vlastně velká novinka. Jste třetí mluvčí hasičů, ale první žena, nebo se pletu?

Je to tak. Přede mnou tu byl Libor Netopil a pak před ním ještě Ivo Mitáček, což byl vlastně můj učitel ještě v době, kdy dělal u policie. Takže mám jeho školu. Ráda bych pokračovala v té práci, kterou tady oba muži vytvořili a ve stejném duchu, v jaké ji nastavili.

Když ještě zůstaneme u těch změn, tak jste hlavně vyměnila policejní uniformu za hasičskou. Je v nich rozdíl?

Co se týče pocitu, tak ne (smích) a prakticky ani v barvě nebo střihu. Kromě ní mám ale ještě pracovní oděv, který budu nosit v terénu.

Jde podle vás dohromady žena a hasičská práce?

Já myslím, že se to nevylučuje. I tato problematika je pro ženy naprosto přijatelná a dokáží o ní i mluvit, protože byť jsem první ženská mluvčí hasičů ve Zlínském kraji, tak nejsem zdaleka první v republice. Je nás asi šest. Takže vím, že o práci hasičů mohou ženy mluvit jen s tím rozdílem, že se musíme naučit orientovat se v jejich technice i v oboru. Ale v hašení bych asi moc prospěšná nebyla. Je to náročná práce.

Takže, co jste kdy jiného hasila?

(smích). Požár to naštěstí nikdy nebyl. Ale prakticky hasím každodenní problémy svého života. Takže zkušenosti s hašením vlastně mám.

Dobře, tak teď vážně. Už jste měla tu možnost vyrazit se svými novými kolegy k zásahu?

Zatím ne. Měla jsem možnost zúčastnit se velkého taktického cvičení všech záchranných složek a byl to velmi zajímavý zážitek. Šlo o simulaci zásahu u osoby nakažené nebezpečnou ebolou. A tady jsem měla poprvé možnost pečlivě sledovat hasiče při jejich práci i jaké vybavení používají. Dřív jsem se zase musela soustředit na práci policie, takže to, co dělají hasiči, už jsem zase tolik nevnímala. Teď je to jiné. Ale můj první požár mě ještě čeká.

Překvapilo vás něco na jejich práci, co jste dřív třeba až tak nevnímala?

Prakticky až tady jsem zjistila, jaký mají obrovský rozsah své činnosti a jak nesmírně náročnou práci odvádí. Třeba jsem vůbec netušila, kolik techniky používají. A obdivuji je za to, jak jsou přesní, jak se umí rychle zorientovat, jak vědí, kde mají co hledat i jakou techniku použít. V tomto směru je ta práce pro mě zcela nová a ještě nepoznaná. A hlavně pro mě budou nepoznaná i místa, kam se občas budu muset dostat. Protože řada zásahů bývá v těžko dostupných místech. Ale jak už mi tady mí noví kolegové řekli: Jdi tam, kde uvidíš dým a ten tě k nám zavede (smích).

A co fyzická připravenost na některé náročnější výstupy?

No, tak na ní budu muset začít víc pracovat. Ale tady na stanici máme nějaké možnosti, takže toho využiji. Protože nikdy nevím, co mě čeká (úsměv).

 

Mohlo by vás zajímat

Komentáře


Mail-Info

Zadejte svou e-mailovou adresu

Přihlaste se k odběru aktuálních zpráv:

  

Antispam