„Mám k této věci i osobní vztah, protože moje babička prožila část druhé světové války v Terezíně a jejích šest sourozenců skončilo v Osvětimi. Nemají nikde žádnou desku, nikde nejsou zveřejněna jejich jména. V rodinách to je, snažíme se to ale nyní posunout k širší veřejnosti. Aby se o těchto lidech vědělo trošičku víc, že tu prožili kus svého života, i když s takovým smutným koncem. To je smysl kamenů zmizelých,“ uvedl starosta Jaroslav Němec. „Jsou to první kostky v této ulici, ale dohodli jsme se, že budeme pokračovat,“ doplnila ředitelka Knihovny Kroměřížska a městská zastupitelka Šárka Kašpárková, která umístění kamenů iniciovala.
Jejich slavnostního odhalení se zúčastnili i studenti gymnázia. „Mladší generace má nějakou představu o druhé světové válce, ale možná už nezná konkrétní příběhy lidí, kteří v ní zahynuli. Třeba to studenty bude inspirovat k tomu, aby si něco o nich vyhledali a přečetli,“ dodal Němec. Zmínil i zničení kroměřížské synagogy, která stála na místě dnešního kulturního domu a kterou nacisté v roce 1942 vyhodili do vzduchu. Připomíná ji památník od sochaře Olbrama Zoubka.
„Židé byli nedílnou součástí Kroměříže prakticky od počátků města. V 15. století se dokonce Kroměříži říkalo hanácký Jeruzalém. Po vyhnání Židů z královských měst se jich totiž řada usídlila právě v Kroměříži, která patřila olomouckému biskupovi. V roce 1606 kardinál Dietrichstein potvrdil listinu, podle které zde v 21 domech mohli Židé pobývat, mohli mít svůj špitál i synagogu a mít svého rabína,“ popsala ředitelka Státního okresního archivu Kroměříž Jitka Zezulová.
Městu se podle ní nevyhnuly židovské pogromy a v roce 1643 při dobytí Kroměříže švédským vojskem byla vypleněna i židovská část města. „Sedmdesát Židů bylo tehdy dokonce zabito. Komunita se ale z těchto hrůz rychle vzpamatovala. Židé se věnovali obchodu i různým řemeslům, zásobovali biskupskou mincovnu kovem a patřili k významným odborníkům ve svých oborech,“ dodala Zezulová. Podle ní Židé v revolučním roce 1848 získali občanská práva a Kroměříž byla také jedním z prvních měst, která zbourala brány mezi židovskou čtvrtí a ostatními částmi města.
Židovská komunita v Kroměříži byla zničena v roce 1942. „Židovští obyvatelé byli odvlečeni do koncentračních táborů a 268 se jich nevrátilo,“ dodala Zezulová. Rabín Astel zahynul v Osvětimi v roce 1941, jeho žena a dva synové tamtéž v roce 1944. V Kroměříži byl první kámen zmizelých instalován na podzim roku 2014. Ve Vodní ulici připomíná Emila Branda, bývalého majitele kavárny v rohové budově, na jejímž místě byla v roce 1930 postavena nová prodejna firmy Baťa. Brand poté žil ve vedlejším domě, před nímž je umístěn kámen s jeho jménem a údaji o narození a úmrtí.
Židé žili v Kroměříži už od počátku 14. století. Na konci 19. století jich zde bylo na 800, v roce 1930 se ale k judaismu hlásily už jen necelé čtyři stovky obyvatel města. Židé obývali dnešní Moravcovu a Tylovu ulici, jednalo se o uzavřené ghetto s asi 40 domy. Komunita byla po druhé světové válce obnovena, ale později pro nízký počet členů změněna na sbor věřících. I ten ale po roce 1980 zanikl.
Tradici pokládání kamenů zmizelých před domy, ve kterých žily oběti holocaustu, založil v roce 1992 německý umělec Gunter Demnig. Jím navržené a do dlažby pokládané kameny jsou známy pod německým názvem Stolpersteine – obrazně řečeno kameny, o které se má zakopnout. Po Evropě jsou jich už desítky tisíc. Kameny mají ukázat, že oběti holocaustu nebyly jen bezejmenná masa, ale že jsou za nimi konkrétní lidé.
