Pane profesore, vy jste už v 60. letech působil v USA. Jak k tomu došlo?
První zaměstnání jsem dostal na Akademii věd a tam byl šéfem Ota Šik. Profesor Šik chtěl zavádět tržní hospodářství v socialistickém systému. Přijeli Američané a on jim to vyprávěl a oni říkali: Proč nepošlete nějakého člověka k nám, ať tam tržní hospodářství studuje? Vypsali konkurz a já jsem ho vyhrál. Odjel jsem v roce 1967. Následně přišli Sověti. Jedno jsem věděl: chci dostudovat. Tak byla migrace jen přirozenou reakcí…
Vrátil jste se počátkem 90. let?
Ano, na americkou Fulbrightovu nadaci. Přišel jsem na Karlovu univerzitu, kde právě řečnil Klaus. Poprvé zmiňoval před studenty a profesory tu kuponovou privatizaci. Doslova: „Čtyřicet let jsme si říkali, že to patří nám všem, tak si teď na to vydáme papír.“ Tak tohle je konec, zděsil jsem se. Jenže všichni studenti i profesoři povstali a začali skandovat a tleskat. Tak jsme přes ty kupony vše prodali. Budoucnost ukázala hloubku nešťastného kroku. Postkomunistická ekonomika se výrazně odlišila od ekonomiky první republiky, kdy českým podnikatelům patřilo vše – a nyní nám nepatří téměř nic.
Jste kritický ke stranické demokracii…
Stranická demokracie se přežívá. Politické strany ztrácejí své opodstatnění v době všeobecné informovanosti, internetu a globální komunikace. Strany samy dnes a denně dokazují svoji neschopnost, zastaralost a nevhodnost. V USA se dnes debatuje o vhodnosti systému politických stran pro 21. století. Podívejte se na ten stranický slepenec postaviček v Česku. Neodbornost, nafoukanost, komunikační neschopnost, příživnictví a sebezájem charakterizují skupinku, kterou nemá nikdo rád, které se mnozí smějí, a někteří nad ní pláčí. Přes 30 stran pro pouhých 10 milionů lidí.
Jak může fungovat demokracie bez stran?
V nestranické demokracii nelze volit stranu, ale pouze kandidáta. Zvolení představitelénejsou zodpovědni straně a nepodléhají stranickým omezením, nemusí pózovat své politické machismo vůči opozičním stranám, ale mohou se plně soustředit na hledání nejlepších řešení pro své voliče. Kvalitní kandidáti tak mají mnohem větší šanci se do politiky dostat, vstoupit nebo se udržet. Nepodléhají jednotě a soudržnosti strany, nemusí volit prázdné platformy proti svým principům. Podnikatel Tomáš Baťa ukázal, jak taková demokracie funguje a k jakým výsledkům vede, když byl čtyřikrát za sebou zvolen starostou Zlína, aniž by jakákoliv z tehdejších stran sehrála sebemenší roli. Občané Zlína tehdy volili starostu, ne stranu, ne ideologii.
Vy se hodně věnujete systému podnikové organizace u Baťů. V čem je inspirující?
Podnik není a nefunguje jako stroj, ale jako živý organismus. Nedá se dnes tedy úspěšně řídit jako stroj, ale jen jako autonomní, samořídicí systém podnikatelských týmů a zaměstnanců – podnikatelů – jak tomu bývalo u Baťů. Tomáš zakladatel byl mimořádná osobnost; ale bratr Jan pokračovatel byl génius, jiný, ale podobně mimořádný. Soustava řízení Baťa je velmi zajímavá. Globální úspěch bratří Baťů nespočívá v jejich jednotlivých funkcích, metodách, přístupech a technikách, ale v jejich provázání do ucelené, kompletní, a proto převážně samořídicí soustavy podnikového řízení. Jednotlivé komponenty lze kopírovat, ale nefungují v izolaci. Organický celek soustavy řízení podniku už kopírovat nelze. Každý podnik si musí vytvořit vlastní soustavu řízení.
Tvrdíte, že globalizace končí a nastane období lokalizace. Jak tomu rozumět?
Svět prochází procesem deglobalizace, tj. přesouvání ekonomických, podnikatelských, politických a společenských aktivit zpět do lokalizovaných místních podmínek, kde vlastně jsou všechny takové aktivity iniciovány, vznikají a přetrvávají. Bratři Baťové již ve 20.a 30. letech přesně chápali, že region potřebuje silnice, energii, vodu, školky, stadiony, podniky a vlastní vzdělávací systém – ne politické ideologie. Proto jsou dodnes jejich stopy ve Zlíně tak viditelné a inspirující. Není to příliš složité, ani náročné. Využívat nejlepších světových znalostí a technologií, vytvářet soběstačné baťovské „Průmyslové město“ a „Podnikatelskou univerzitu“ – obě koncepce původem z moravského regionu Zlín. Pamatujte: „Uděláme to sami“, „To nejlepší na světě nám stačí“ a „Mysli globálně, jednej lokálně“ – shrnuje odkaz myšlení i činů obou zlínských bratrů Baťů. Nejlepším příkladem staletého a stabilního fungování místní politiky je dodnes Švýcarsko. Osobnosti krajské samosprávy jsou voleny přímo občany, stejně jako krajské, důsledně jednokomorové stavovské parlamenty. Ty pak naplňují přání a touhy občanů a jsou jimi také přísně kontrolovány. Jsem přesvědčen, že svět půjde touto cestou.
