Jednání pokračuje již od minulého týdne. V závěru jednoho z nich přišel státní zástupce se zcela novým svědkem, který tvrdil, že se Lebánci podíleli na výrobě cigaret již na přelomu let 1999 a 2000. Údajně byl tento muž, který si nyní odpykává ve vězení trest za jiné prohřešky, jejich společník, který měl do této nelegální „výrobny“ cigaret investovat několik milionů korun a podle něj jim to vynášelo. Výroba cigaret pak ale po nějakém čase měla sama od sebe skončit. Lebánci však popřeli, že by něco takového byla pravda, navíc svědka údajně vůbec neznají.
Nicméně, o dvanáct let později, tedy v roce 2012, celníci našli v průmyslovém areálu v Lužkovicích výrobnu padělaných Marlborek. Kromě strojů tam zajistili několik tun tabáku, miliony cigaret, včetně dalších pomůcek pro jejich výrobu. Za hlavní strůjce byli žalobcem označeni Jan a Ladislav Lebánkovi. Podle něj celou výrobu i distribuci organizovali, také poskytli prostory pro tuto výrobu a zajišťovali další následné kroky. Mezi obviněnými jsou i další lidé, kteří měli zajišťovat přepravu a chod celé výrobny, včetně opravu a údržbu strojů. Stroje na výrobu měli zajistit bratři Šulyokové, kteří je odkoupili od bývalého plzeňského funkcionáře Miroslava Kříže, který v ten samý rok zmizel.
Lebánci od počátku popírají, že by se jakkoliv na výrobě cigaret podíleli. Potvrdili, že prostory pronajali a věděli i o uskladněných strojích, ale to, co se tam dělo, už netušili. To ale popírá další z obžalovaných Jiří Uhřík. „Poskytl jsem Lebánkům finanční prostředky na nákup strojů, které zajistil Roman Šulyok. Šlo o šest milionů korun. Důkaz ale na to nemám, neměli jsme mezi sebou nic podepsané. Nicméně ty peníze měli dostat Roman Šulyok s tím, že až se vyrobí a prodá první várka cigaret, dostane zbytek. Vím ale, že nákup tabáku zjistil Ladislav Lebánek, stejně tak i jednal o nákup strojů,“ uvedl Uhřík.
U soudu se také přehrávaly telefonní odposlechy mezi jednotlivými obžalovanými. Ti se mezi sebou domlouvali na různých schůzkách, bavili se také o tom, že půjdou na hřiby a aby si nezapomněli košíky nebo také o oknech, rýži a podobně. Podle policie šlo o domluvené „šifry“, které měly značit předávání zboží a informace o výrobě. Sami obžalovaní se dokonce v jednom z telefonátů zmínili, že jejich mobily mají „uši“. Všichni u soudu ale tvrdili, že šlo o běžné hovory, domlouvání si obchodních či soukromých schůzek, navíc že tyto záznamy byly vytržené z kontextů a také nezákonné..
Soudní proces je opět odročený, tentokrát na březen. Předvoláni by měly být další svědci. Hlavním aktérům hrozí až deset let za mřížemi.
