Ku stáru Masaryk vzpomínající na kněze Sátoru sděloval: „V pozdních letech přemýšlím v dialektu mého rodného Slovácka.“ O generaci později žil další ze Sátorů, také František. Byli s Masarykovým Sátorou vzdálení příbuzní. „Všichni Sátorové byli kováři, rozsetí na dědinách moravského Slovácka. Páter Franc, který měl veliký vliv v životě T. G. M., byl prvním studentem z naší tradiční kovářské rodiny. Já jsem se stal druhým. Můj otec předseda Společenství kovářů psal T. G. M blahopřejný telegram, děkoval mu jak správně ´ukoval´ novou republiku.“ F. Sátora byl velmi činný v odboji, ale dosáhl také vysokého profesního postavení. Byl jedním z ředitelů Škodových závodů. Za druhé světové války se pravidelně setkával s bývalým ministrem F. Chvalkovským.
U něj měl možnost nahlédnout do dopisů Háchových psaných Hitlerovi. V pamětech tvrdí, že „Hácha se choval velmi udatně. Jestliže se historici jednou dostanou k těmto materiálům, dojdou k jinému hodnocení Háchy, než se dodnes bere za bernou minci. To, co si dovolil Hácha v dopisech Hitlerovi, si nedovolil v Německu nikdo. Kdyby si dovolil Gottwald něco podobného napsat do Kremlu, nezůstal by na svém místě ani hodinu. Hácha si svého konce nezaslouží!“ Dále pokračuje ve svých vzpomínkách téměř kuriozním konstatováním: „V letech 1914-1915 jsem jako mladý asistent působil na technice. Žil jsem v Curychu, tam jsem se setkával s Leninem. Lenin tam přečkával válku jako ruský exulant. V kavárně PAN jsme hrávali šachy. Moc toho neuměl, a proto raději kibicoval. Diskutovat se s ním mnoho nedalo, pro jeho cynické názory. Přepadávání a loupení kavkazských bank Džugašvilim (Stalin) plně schvaloval. Protože šlo o loupení uloupeného. To prý je a zůstane v bolševickém programu. Náš malý český národ je v podstatě proletářský, nemáme svoji šlechtu, měli bychom zanechat hejslovanění, vytvořit jednotu s německým socialismem, revolučního ladění. Měli bychom přijat němčinu jako hlavní jazyk. Souhlasí s Bismarkovým výrokem, že kdo chce ovládnout Evropu, musí ovládnout Čechy. Pánem musí být ale socialismus.
Jiří Severin, Čerpáno z materiálu nakladatelství Konfrontation, Curych
