Jenže prchnout nadobro z trávníku, to je tedy pěkně složité. Nedávný kapitán a ikona klubu z Uherského Hradiště měl takovou zajímavou neděli. Završil ji už jako divák po boku exspoluhráče Pavla Němčického na tribuně Městského stadionu Miroslava Valenty staršího v Uherském Hradišti. Otec zakladatel dnešních prvoligových časů Miroslav Valenta odešel do fotbalového nebe před rovnými deseti lety. Šumi rozdával fotbalovou radost coby mladý hráč i jemu, v klubu působil už na počátku tisíciletí.
Neděle skončila dobře, jeho spoluhráči se vytáhli na favorita z Olomouce a slavili výhru 3:1.
„Kluky budu vždycky pozorně sledovat a fandit jim, v klubu mám své pracovní závazky, tak to ani jinak nejde,“ vyprávěl ramenatý štítový záložník, který vybojoval v srdci hřiště stovky zápasů, více než 80 i v dresu makedonského národního týmu.
Už dopoledne si to přihasil k premiéře v dresu Osvětiman. Jeho nový tým trénovaný zmíněným Pavlem Němčickým ovšem na břehu řeky Moravy nečekaně klopýtl a prohrál v utkání 1. A třídy v Kvasicích 0:1.
„Každý se na nás bude chtít vytáhnout, ale máme kvalitní tým, brzy to napravíme,“ povídá po mírném zklamání.
Výkonnostní fotbal má podle něho i v šesté nejvyšší soutěži svoji kvalitu. „Je to hodně běhavé, hrají tam šikovní kluci. Až na maličké výjimky zadarmo, pro radost a pocit vítězství. Já taky hraji bez nároků na výplatu, fotbal mám pořád moc rád, přece toho jen tak nenechám, jsem ještě mladý,“ nachází už zase lepší náladu.
Šumulikoski prošel řadou klubů mimo jino v Rusku, v Číně, Turecku či v Anglii.
„Když bych měl porovnávat, jasně dominuje ve vzpomínkách Anglie. Tam je fotbal vším, máte dokonalý servis, na nic jiného nemusíte myslet, jen na výkon. Ale všude, kde jsem byl, jsem byl rád. Slovácko už neopustím, mám tu rodinu, práci a za to jsem vděčný, stejně tak se těším na další fotbalovou šichtu v Osvětimanech,“ dodává.
