Meteorologové totiž zavírají bránu za tropy, hlásí ochlazení a taky dešťové kapky. První avizují už na pátek večer, kdy se ve zlínském průmyslovém areálu jede už tradiční městská zkouška.
S rozmary počasí se organizátoři ostatně setkali mnohokrát. „Přesně tak, je to koření rallye, kdo si dnes vzpomene, že se vůbec první ročník v roce 1971 jel v dubnovém termínu, tedy měsíci, který je vůbec, co se počasí týče, nejméně stabilní. A pak už v době prudkého rozvoje Barumky taky v červnu,“ přitakává ředitel soutěže Miloslav Regner.
Jeho choť Marta vládne nejen mnoha světovými jazyky, ale dlouhá léta i sekretariátu soutěže. „Pamatuji si samozřejmě časy, kdy se jezdilo trochu jinak. Třeba v roce 1985 jsme měli 37 rychlostek, o šest let později rekordních 38,“ dává najevo zcela encyklopedické znalosti.
Když skupina nadšenců v roce 1971 připravila trať vůbec poprvé, šlo o jednodenní soutěž, ale své pozoruhodnosti určitě měla. „Na trať se vydal i Alois Samohýl, stejně jako já, tehdy jeho zaměstnanec. Oba jsme skončili hodně brzy, ale můžeme se chlubit, že jsme u toho byli,“ vybavuje si třeba Pavel Valoušek starší, který se opakovaně stal mistrem republiky v rallye, ale na Barumce se absolutního úspěchu nedočkal.
„Barumka se rychle stala absolutní jedničkou v zemích tehdejšího východního bloku, to že sem jezdila v sedmdesátých i osmdesátých letech vynikající konkurence třeba z NSR, Rakouska či Itálie ji vystřelilo do výšin obřího diváckého zájmu. Testovali jsme třeba týden před soutěží, u trati stovky diváků, kteří tu kempovali, jedinečná atmosféra,“ vzpomíná Valoušek starší.
Znalci hovoří o tom, že je jasným favoritem Kopecký, který vede v seriálu mistrovství světa WRC II. „Já myslím, že mu bude Sordo s továrním Hyundaiem pěkně šlapat na paty, zapomínat nesmíme na Rusa Lukjaňukana na Fordu,“ připomíná Václav Tarabus, který si pamatuje všechny ročníky soutěže a nejen proto, že jeho syn Jaromír patří k dlouholetým ozdobám zcela kultovní Barumky.
