Ploština: místo, které pláče

Turistický blog 11. 10. 2018 | Zdroj: Zlínsko a Luhačovicko

Kdyby některá místa uměla mluvit, Ploština by křičela. Srdceryvným a neutišitelným zoufalým pláčem matky, které vyrvali z náruče děti, které se už nikdy neměly vrátit. Kdysi malebná a tichá pasekářská osada v předhůří Vizovických vrchů byla svědkem zvěrstva, které jí navždy do paměti vtiskla 2. světová válka.

Pasekářské osady, jaké vznikaly po celém Valašsku většinou nebyly nijak honosným místem k životu. Neúrodnou půdu tu vyvážily široširé pastviny, které spásaly ovečky, a které dávaly místním horalům obživu. Nejinak tomu bylo také na Ploštině. Pár chalup rozesetých po stráních tak, aby bylo tak tak vidět na souseda, mezi nimi pár shrbených jabloní a hrušní, a nekonečné louky a paseky, které byly dechberoucí kulisou pro život, který tady nikdy nepatřil k nejjednodušším.
 
Zlínsko a Luhačovicko
 
Do života pasekářů však vstoupila válka, a to stopou hlubokou tak, že už ji nikdy nebude možné odstranit. Cesta na Ploštinu vás i dnes dokáže pořádně prověřit, leží totiž daleko od všech a všeho, schovaná pod hlubokým lesem, na loukách, kde se můžete ztratit na celý den.
 
Zlínsko a Luhačovicko
 
Díky rozhledu široko daleko a díky odlehlosti od okolních vesnic si Ploštinu vybrali za své zázemí partyzáni, kteří se schovávali v nepřístupných kopcích kolem. Ať chtěli nebo nechtěli, stali se najednou obyvatelé Ploštiny účastníky odboje. S partyzány se dělili o jídlo, o teplo, o kousek bezpečí. Jen si to představte - chudé chalupy rozsypané na kopcích, kde se dvakrát otáčí každý krajíc, a kde se všichni znají od kolébky. Ne víc, než 10 domků, ve kterých žili chlapi i ženské, nemluvňata, stařeny i dědoušci.
 
Zlínsko a Luhačovicko
 
19. dubna 1945 přišel den, který snad raději aby ani nebyl. Německé skupiny SS ze Zlína vyrazily přes Vizovice na Ploštinu, která se teprve budila do jarního dne. Partyzáni, kteří se o jejich postupu dozvěděli, stihli včas utéct do lesa a nechali ploštinské jejich krutému osudu. Němci osadu obklíčili, prohledali každý kout v každém stavení, sebrali všechno, co jim přišlo pod ruku. A nestačilo to. Po krutých výsleších zapálili domy v osadě a vypálili tohle místo do základů. Krutou a zbytečnou smrt tu našlo 23 lidí, zachránil se jeden jediný, který utekl do lesů. Jen několik dní na to stihl stejně krutý osud Vařákovy paseky nad Lačnovem.
 
Zlínsko a Luhačovicko
 
Kouzelná valašská krajina se pak dlouho dívala na to, jak se tu konají poutě a přehlídky, jak se soudruzi bijí do prsou za chrabrost a věrnost občana. Tak dlouho, až se na Ploštinu zase pomalu zapomnělo. Kdysi tolik nezbytná tribuna pomalu zarůstá travou, lavičky se poroučí k zemi pod tíhou let. Jen kaplička září novotou. Projekt na obnovu tohoto zvláštního místa už je na papíře, snad se tu brzy podaří udělat z ní zase krajinu pro zamyšlení.
 
Zlínsko a Luhačovicko
 
Ploštinu uvidíte už z daleka. Jako trnová koruna, jako vykřičník, sedí na hřebeni rozeklané sloupy památníku protifašistického odboje. Je tu muzeum a stojí tu pár chalup, které měly na Ploštinu po válce vrátit život. Přesto ale máte pocit, jako by tu panovalo podivné ticho, jako by se Ploština bála nadechnout.
 
Zlínsko a Luhačovicko
 
V krajině, ve stromech, ani v půdě nejspíš nezůstalo z toho hrůzného dne nic. Možná je ale na nás zamyslet se, jestli příliš rychle nezapomínáme na to, co bylo a co se může velmi snadno zase vrátit, když si nebudeme dávat pozor.
 

Fotogalerie

 

Blog o cestování, dobrém jídle, výletech, místních farmářích, krásných místech na spaní, šikovných lidech, tvořivosti a nápadech vám přináší turistické regiony Zlínského kraje ve spolupráci s webzinem Zlin.cz a Luhacovice.cz.

 

Mohlo by vás zajímat

Mail-Info

Zadejte svou e-mailovou adresu

Přihlaste se k odběru aktuálních zpráv:

  

Antispam