Potvrdí to s trochou smutku i možná nejmladší z přepočetné rodiny houbařů od Chřibů po Beskydy Eliška Pšenicová z Provodova.
Aby si aspoň trošku zmírnila houbařský půst, přinesla si z lesa to jediné, co tam bylo k mání, poslední krásné muchomůrky červené a na chvíli jimi ozdobila domácí zahradu.
Jinak je úžasné, jak se bystrá prvňačka vyzná. „Tato červená muchomůrka je sice jedovatá, ale ne smrtelně. Zato muchomůrka tygrovaná a hlavně zelená, to jsou nejjedovatější houby vůbec,“ hlásí, jakoby citovala z houbařské encyklopedie či slovníku.
Jedinou muchomůrku, kterou Eliška doporučuje, je růžová.
„Jasně, říká se jí taky masák, je z ní výborný guláš, ale to letošní sucho z ní taky udělalo velikou vzácnost,“ doplňuje dívenka, která chodí do řady kroužků ve škole, ale ten mykologický by klidně mohla vést sama.
Podle Elišky ale bohužel i dospělých znalců to už na žádné velké úlovky nevypadá a tak se zase bude muset vydržet do příštího roku.
Anebo se ještě stane zázrak?
