VZPOMÍNKY NA ZLÍN: 122 let od narození ředitele Baťových závodů Josefa Hlavničky

ZLÍN - Josef Hlavnička se narodil 30. ledna 1897 v Lomnici nad Popelkou v Rakousku-Uhersku. Jeho cesta do Zlína byla dílem náhody, s naším městem je však pevně spjatý od roku 1918.

Do Zlína poprvé zamířil roku 1916 během vojenské služby, kterou vykonával ve Vídni. Jel navštívit svou sestru, která pracovala ve firmě Baťa a své zaměstnání bratrovi natolik vychválila, že se rozhodl i on u úspěšného továrníka získat práci. To se mu podařilo hned po první světové válce, kdy v prosinci roku 1918 nastoupil na pozici saldokontisty, později dostal na starost skladové účetnictví. Protože sám vystudoval tříletou textilní školu, uplatnil se skvěle v oddělení nákupu. Textil byl totiž po kůži druhým základním materiálem při výrobě bot.

Hlavničkovy výjimečné schopnosti pro činnost průmyslového organizátora jeho postavení v Baťově podniku upevnily, stejně jako sňatek s nevlastní sestrou Tomáše Bati, Marií Baťovou, a vřelý vztah s jejím vlastním bratrem, Janem Antonínem Baťou. Tomáš Baťa brzy rozpoznal jeho potenciál a dokonce jej poslal na dva roky získat zkušenosti a naučit se jazyk do Anglie.

Josef Hlavnička postupně spravoval nákupní složky podniku, zřizoval jednotlivé textilní výrobny, podílel se na stavbách pomocných závodů, otrokovického průmyslového sídliště a tak dále. Poté, co roku 1939 odešel Jan Antonín Baťa do zahraničí, stanul Josef Hlavnička s Dominikem Čiperou a Hugo Vavrečkou ve vedení firmy. Spolu odpovídali za všechny baťovské podniky v tehdejším Československu. Nebylo to nijak jednoduché období, protože bylo třeba hájit zájmy firmy a jejich 53 000 zaměstnanců a současně odolávat nátlakům ze strany okupantů.

Josef Hlavnička byl jako ředitel nesmírně oblíbený mezi lidmi, účastnil se ochotně jejich záležitostí, snažil se mírnit konflikty na pracovištích a měl pochopení i pro soukromé potíže zaměstnanců. Tím se odlišoval od ostatních baťovských funkcionářů a občas se kvůli své ochotě dělat kompromisy dostal do sporu s Tomášem Baťou.

Mezi jeho celoživotní záliby patřily filatelie a zemědělství. Právě jeho láska k půdě se mu stala osudnou. Koupil statek se zámkem ve Zdislavicích, kde se snažil příkladně hospodařit s ušlechtilými druhy hovězího a vepřového dobytka. Do Zdislavic si jezdil odpočinout od své náročné práce, 24. května 1943 se však odtud domů do Zlína nevrátil. Tragicky zemřel na železničním přejezdu poblíž Zdounek na Kroměřížsku, když se jeho vůz srazil s jedoucím vlakem. Bylo mu pouhých 46 let.

 

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x