Profesor Pafko: jak být šťastný…

ZLÍN - Přímo vynikající nápad měli na zlínské univerzitě, když pozvali k přednášce věhlasného profesora břišní a hrudní chirurgie Pavla Pafka. O jeho famózních lékařských úspěších třeba v případě prezidenta Václava Havla anebo první u nás uskutečněné transplantace plic přitom na setkání v aule Fakulty humanitních studií padlo jen pramálo slov.

Neboť téma bylo poněkud jiné. Šlo totiž v mnoha směrech o štěstí. O štěstí ve zdraví i v nemoci. Profesor Pafko je znám nejen jako světově uznávaný chirurg a dlouholetý přednosta předních klinik, ale taky a mimo jiné jako vyhlášený sportovec. Doslova tělem a doslova také duší.

Dá se štěstí vůbec nějak definovat, je třeba ve zdraví?

Jistě, je to určitě jeho základ, jinak má v našich životech nejblíže k tomuto termínu třeba spokojenost, nemusí to ovšem souviset například s dostatkem či dokonce přebytkem věcí majetkových či finančních. Štastnější bývají lidé žijicí v párech než singl, přičemž neříkám, že pocit štěstí nenastane pro partnera ve chvíli, kdy se ten druhý dočasně vzdálí.

Zastavme se u těch financí, to moře lidí spojuje se štěstím. Taková výhra velkého obnosu peněz, to je sen mnoha méně šťastných…

„Sen ano a pak velmi velmi často těžká deziluze. Gallupův ústav udělal coby velmi renomovaná instituce působící i u nás zajímavý výzkum. Je to prý tak, že pocit spokojenosti a řekněmě štěstí stoupá někam k měsíční mzdě v našich penězích kolem 150 tisíc, pak to už nepřináší další dobrý pocit.

To štěstí se tedy dá měřit?

Neřekl bych, ale pokusy o to přibývají. Šťastní jsou prý nejvíce lidí v Bhutanu, tedy jistě ne bohaté zemi. Štastnější než muži byly ženy. Ovšem do doby, než se k nim dostala televize, pak uviděly moderátorky, zdánlivě vypadající lépe než ony…a štěstí se pomalu začalo vytrácet.

Takže, kde to něco jako štěstí hledat?

Já myslím, že je to dennodenní věc. Každý den se musíte na něco těšit, potkávat dobré lidi, smát se a podle mne taky v rámci možností sportovat.

Což vy plníte na dvěstě procent, že ano?

Ano, dnes třeba mám ještě odpoledne v Praze vyjížďku na kole, dřív jsem chodil ráno běhat, když jsem ještě naplno pracoval. Jednou jsem si poškodil zadní stehenní sval a belhal jsem se Krčským lesem. Uviděl jsem borce na vozíku a pochopil jsem, že mám v té nepříjemné situaci obrovské štěstí, že mi za tři týdny bude tak jako dřív.

Takže štěstí je velmi individuální?

Má obecné i individuální rysy. Ke štěstí potřebujete vedle zmíněného zdraví i dobré lidi vedle sebe, ale to bych se opakoval. Za prezidenta Havla vznikl zajímavý pojem, Totiž blbá nálada. Dnes je tu zase. A víte proč? Protože dáváme prostor třeba v médiích lidem, kteří ji programově vytvářejí. Místo, abychom si užívali dobrého, jdeme do konfliktu a už je po štěstí. Tedy alespoň v danou chvíli.

 

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x