„Nyní máme v ulicích Kroměříže již devět kamenů zmizelých. Jsem za to rád. Zůstanou v dlažbě jako trvalá vzpomínka na osudy lidí, kteří žili v našem městě a ze dne na den se ztratili,“ uvedl starosta Jaroslav Němec.
Felix Presser zahynul v koncentračním táboře Buchenwald v roce 1940, jeho žena Bedřiška a synové Petr a Tomáš byli zavražděni ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec v Bělorusku v roce 1942. „Mladá rodina zemřela jen kvůli tomu, že patřila k židovskému národu. Jsem ráda, že město Kroměříž památce těchto obyvatel věnuje pozornost,“ popsala ředitelka Státního okresního archivu Kroměříž Jitka Zezulová.
Radnice v roce 2017 v Moravcově ulici odhalila čtyři kameny zmizelých, které připomínají Joachima Astela, posledního rabína ve městě, a jeho rodinu. Žili v prvním patře někdejší židovské radnice a zahynuli v koncentračním táboře v polské Osvětimi. V Kroměříži byl ale první kámen zmizelých instalován už v roce 2014. Ve Vodní ulici připomíná Emila Branda, bývalého majitele kavárny v rohové budově, na jejímž místě byla v roce 1930 postavena nová prodejna firmy Baťa. Brand poté žil ve vedlejším domě, před nímž je umístěn kámen s jeho jménem a údaji o narození a úmrtí.
Židé žili v Kroměříži už od počátku 14. století. Na konci 19. století jich zde bylo na 800, v roce 1930 se ale k judaismu hlásily už jen necelé čtyři stovky obyvatel města. Židé obývali zejména dnešní Moravcovu a Tylovu ulici, jednalo se o uzavřené ghetto s asi 40 domy. Komunita byla zničena v roce 1942, kdy nacisté vyhodili do vzduchu i synagogu, jež stála na místě dnešního kulturního domu. Po druhé světové válce, kterou nepřežilo 268 židovských obyvatel Kroměříže, byla komunita obnovena, ale později pro nízký počet členů změněna na sbor věřících. I ten ale po roce 1980 zanikl.
Tradici pokládání kamenů zmizelých před domy, ve kterých žily oběti holocaustu, založil v roce 1992 německý umělec Gunter Demnig. Jím navržené a do dlažby pokládané kameny jsou známy pod německým názvem Stolpersteine – obrazně řečeno kameny, o které se má zakopnout. Po Evropě jsou jich už desítky tisíc. Kameny mají ukázat, že oběti holocaustu nebyly jen bezejmenná masa, ale že jsou za nimi konkrétní lidé.
