Baťův památník: Výjimečnost prázdnoty

Foto: Památník Tomáše Bati, Josef Řezníček a Boys Play NiceFoto: Památník Tomáše Bati, Josef Řezníček a Boys Play Nice
Foto: Památník Tomáše Bati, Josef Řezníček a Boys Play Nice
Turistický blog 27. 6. 2019 | Zdroj: Zlínsko a Luhačovicko

Jestli existuje něco, co by vám právě teď nemělo ve Zlíně uniknout, je to rozhodně Baťův památník. Dům, který měl připomínat úmrtí Tomáše Bati. Stavba strohá a zároveň křehká, která korunuje Náměstí TGM. Klenot, který září nad Zlínem. Budova, která díky citlivé mravenčí práci získala zpět svou původní podobu po více než 60 letech.

Strohost a prázdnota je právě to, co by vás mohlo na první pohled trochu zarazit. Zvenku budova vypadá jako velký kvádr, jehož pláštěm prosvítají obrysy věcí, které najdete uvnitř. Možná byste v památníku čekali busty a květiny, obrazy nebo panely s texty, historické artefakty a piedestaly. Uvnitř tohoto památníku ale není prakticky nic.

Interiéru dominuje schodiště, které nese tvar velkého písmene Z. Z jako Zlín, Z jako město, které Tomáš Baťa prakticky vytvořil. Stejně jako sám zakladatel slavné firmy, budovatel a vizionář, je i budova ryze funkční a nepotrpí si na kudrlinky a odbočky.

Památník se nad Zlínem otevřel v 1933, tedy přesně rok poté, co Tomáš Baťa tragicky zahynul v letadle v Otrokovicích. Architekt František Lýdie Gahura před sebou měl velmi složitý úkol. Jak důstojně, moderně a nadčasově vzdát hold člověku, který se neohlížel dozadu? Jak uctít památku člověka, který ze země vydupal světový podnik a moderní město, nad kterým se dodnes tají dech?

Gahura, který měl v té době za sebou nejen úspěšné realizace zahradních čtvrtí na úpatích kopců nad továrnou, ale také celý Regulační plán Velkého Zlína, pojal baťovský památník velmi střídmě. Ve 30. letech 20. století vznikla budova, která dodnes nemá obdoby. Patří k unikátům světové architektury, a musíme na ni být právem pyšní. Minimalismus celé stavby rozbíjí jedině model letadla Junkers, který se Baťovi stal osudným. Dynamiku objektu vrací zpátky na zem a připomíná nám, že nejsme v katedrále, kostele ani mauzoleu. Že jde vlastně o obyčejný život, i když ho žijí neobyčejní lidé.

Zářící krystal nad Zlínem prošel od 50. let zásadními přestavbami. Aby mohl sloužit zlínské filharmonii a Krajské galerii výtvarného umění, získal cihlový přístavek, prostor byl členěn sály a schodišti, aby dokázal těmto tělesům poskytnout co nejdůstojnější podmínky. Když pak obě instituce přesídlily do  nových  prostor v novém Kongresovém centru a budovách 14| 15 Baťův institut, mohl se památník znovu nadechnout.

Byl to nádech pořádně hluboký, přestavba od první myšlenky až do otevření trvala 13 let. Architekt Petr Všetečka se postaral o to, aby byl památník co nejčistší, aby zůstaly zachovány dobové prvky a aby mohl tak jako v minulosti promlouvat k lidem silou prázdnoty a klidu. Teď si památník pomalu vydechl. Usadil se znovu tiše jako zářící krystal nad městem a připomíná nám, že i ty největší plány a sny jsou pořád jen lidské.

Pozor, památník je přístupný jen s průvodcem. Stavte se do infocentra, které najdete v budově gymnázia vlevo od budovy památníku. A také se mrkněte na Překvapivé stavby Adama Gebriana nebo polohraný dokument Zlínský klenot.

Fotogalerie

 

Blog o cestování, dobrém jídle, výletech, místních farmářích, krásných místech na spaní, šikovných lidech, tvořivosti a nápadech vám přináší turistické regiony Zlínského kraje ve spolupráci s webzinem Zlin.cz a Luhacovice.cz.

 

Mohlo by vás zajímat

Komentáře


Mail-Info

Zadejte svou e-mailovou adresu

Přihlaste se k odběru aktuálních zpráv:

  

Antispam