Tak se vám to nějak sešlo, začaly krajské fotbalové soutěže a téměř totožně startuje naplno i houbařská sezóna…
To první je pro mne práce, to druhé zábava. Myslím, že bych našel i zajímavé paralely. V kraji se třeba potýkáme s akutním nedostatkem rozhodčích. Platí to hlavně na Kroměřížsku a Vsetínsku. No a právě tam ve Chřibech, Hostýnských vrších či v Javorníkách bylo donedávna pramálo hub. Zatímco u rozhodčích děláme co můžeme, aby se situace zlepšovala včetně nejrůznějších náborových akcí, u hub stačilo, aby dvakrát třikrát pořádně zapršelo.
Pojďme, s dovolením, k těm houbám, možná mají více vyznavačů než fotbal…
No, to je pozoruhodné, jak držíte fotbalovo – houbařskou nit. Ale jistě, houbařů v časech hojnosti je hodně. Někdy je to lesu až na škodu. My jsme vyrazili s manželkou spíše na procházku, nedaleko Liptálu a Slušovic to ale byla pastva pro oči. Krásné mladé praváky jsme zdaleka všechny nevysbírali. Jen ať rostou, to máte jako s nadějnými fotbalisty a fotbalistkami.
Už jste někdy našel houby na fotbalovém hřišti?
Tak to si fakt nevybavuji, ale v tenisovém areálu, kam rád zajdu protáhnout tělo, to není třeba ve Zlíně na Vršavě až taková vzácnost.
Jste znám jako elitní kuchař. Která houba patří do vaší kuchyně?
Pravé hřiby, kozáky, bedle, tohle je obehraná písnička. Ale já nedám dopustit na holubinky, jsou vynikající a leckdy zbytečně podceňované, mají pevnou konzistenci, a to se hodí třeba při pečení na kmíně. Jinak hřiby rád suším, ve vánoční kyselici je to poklad.
Takže, mají houby a fotbal opravdu více styčných bodů?
Jasně, komu už to třeba z věkových důvodů nekope, ať zajde na houby, do lesa, je to osvěžující a povznášející. Nu a co se fotbalového podhoubí týče, to potřebuje vláhu. Tedy motivaci. Kluky i holky máme šikovné, musí se to s nimi umět. Úroda bude za příznivých ekonomických podmínek zase dobrá, uvidíte. Jen je občas jako u hub půst. A ten se prostě musí překonat zvýšeným úsilím při hledání.
