Pavel Brímus: fotbal bez rozhodčích dělat nejde

ZLÍN - Sportumilovná už mírně pamětnická veřejnost si ho vybaví jako výborného extraligového házenkáře. Méně už se ví, že velmi dobře hrával fotbal, a že mu to jde rovněž velice slušně s tenisovou raketou. Finálová účast na nedávném turnaji osobností v Otrokovicích budiž toho připomenutím.

Pavel Brímus sedlá přinejmenším tři fotbalové koně. Zvládá být předsedou Zlínského krajského fotbalového svazu, Okresního ve Zlíně a co víc, zastupuje kraj, okres a celou Moravu ve vrcholném orgánu Fotbalové asociace České republiky, totiž jeho Řídicím výboru. Fotbal má v malíčku a v tom malíčku bolístku. Ale i naději na dokonalé vyléčení. Řeč je o rozhodčích.

Jak vnímáte obecně fotbalové rozhodčí?

No, je to docela úzký profil. Moc mne mrzí, že jsou někdy apriori vnímání jako něco negativního. To, co se stalo s opilým arbitrem, bylo pořádné sousto pro bulvár, přitom jde opravdu o výjimku a pochybení jednotlivce. Jakkoli pro to nemám pochopení, myslím si, že jsou to v naprosté většině chlapi, ale i ženy, kteří obětují čas o víkendu, a bez nichž to prostě nejde. Připadá mi, že si jich v pozitivním slova smyslu vlastně nikdo nevšímá.

To negativní vnímání může mít za následek, že s tím prostě prásknou, svět nabízí mnohem více možností uplatnění i finančního ohodnocení…

Jistě, ale od toho tu jsme, abychom fotbal podporovali, nevedli jej někam na periferii zájmu. A snažili se mimo jiné získávat rozhodčí.

Což se daří?

Což se daří někdy více někdy méně. V kraji bychom potřebovali do soutěží asi stovku soudců mezi brankami a čarami. Jestli mne paměť neklame, teď je jich 72. Snažíme se i v okresech, lepší je to na Uherskohradišťsku a Zlínsku, horší na Vsetínsku a Kroměřížsku. Fotbal i v menších poměrech je fenomén, patří do měst i na vesnice a bez rozhodčích to nejde.

Stále častěji vídáme i na vrcholných akcích ženy a dívky, jak se to projevuje v našich podmínkách?

Ženský fotbal zažívá boom, čím dál více děvčat chce střílet góly, ale k mé radosti to zkouší i s praporky a píšťalkou. Registrujeme dívky už od šestnácti let. Samozřejmě každý začátek je těžký, začíná to na pomezí, postupně se pak stávají i hlavními.

Postupně se stávají. Aneb, jak na to?

Vladimír Goňa, bývalý prvoligový rozhodčí vede Školu rozhodčích, pomáhají mu aktivní arbitři, třeba Jan Paták nebo Tomáš Batík. Ta cesta na trávníky zase tak složitá není. Každého zájemce vítáme ve škole u nás na svazu na školení vždy v úterý odpoledne. Nejlépe jsou na tom bývalí aktivní hráči, třeba dorostenci, kteří už například kvůli studiu nechtějí hrát aktivně na vyšší úrovni. Ti se pak do role rozhodčích dostanou i během měsíce. Zájemce vítáme, jak říkám, bez rozhodčích nebude pořádný fotbal.

 

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x