Jednu z největších výstav děl Káji Saudka co do rozměru – je na ploše více než 500 metrů čtverečních – uvedla jeho dcera Berenika. Mimochodem rovněž malířka, umělkyně tátou dozajista hodně ovlivněná.
„Jak vzpomínáte na otce? Není tu už více než čtyři roky a devět let předtím strávil v komatu…“
“ To byl nejlepší táta jaký může být, z dětství si vybavuji, že když cítil nějaké bezpráví, třeba na lidech, ale i na zvířatech, vždycky okamžitě zakročil. Byl to prostě můj vzor, skvělý člověk.“
„Tady ve Filmovém uzlu máte kromě jeho přepočetných děl i dokonalou repliku jeho ateliréu. Vídávala jste ho při práci? Tvořil lehce, anebo to byla tvůrčí muka?“
„To víte, že jsem ho často a ráda pozorovala při práci. Byl neskutečný, tvořil lehce, ale dokonale. Byl neuvěřitelně talentovaný a plodný. Co jiný piluje roky, on měl hotové za hodinu. Víte, okolí mi říká, že jsem celý táta, myslím ale, že jsem daleko více puntičkář, možná perfekcionista.“
„Otec se nevěnoval jenom vlastnímu řekněme časopiseckému komiksu, jeho výrazný podíl dodnes lidé znají třeba z filmů.“
„Jo, jo, hlavně ale nejen z Kdo chce zabít Jessii nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Měl tu práci moc rád, to vím i když jsem ještě nebyla na světě.“
„Uplyne třicet let od sametové revoluce, jak by otec vnímal dnešní dobu?“
„Já myslím, že na rozdíl od starého režimu, který ho spoustu let persekuoval, by dnes byl šťastný. Samozřejmě nejšťastnější byl, když mohl svobodně tvořit.“
„Ve Zlíně máte nebývale rozměrnou expozici, to by se tátovi taky líbilo?“
„Stoprocentně, už proto, že měl Baťovo město s jeho nevšední architekturou velice rád. Pamatuji z dětství, když mne sem bral. Bylo to tu jiné než jinde. A prostory, které jsme vybrali pro výstavu, by se tátovi taky moc líbily. Jsou spojeny s filmem a věřím, že jsem ho společně s organizátory potěšila.“
„Výstava tu bude docela dlouho. Až do konce března příštího roku. Stavíte se ještě?“
„Budu se snažit, s mámou připravíme komentované prohlídky, srdečně zvu, termíny dáme včas vědět.“
