Zlínská Velískova zahrada zabodovala v konkurenci dalších 13 parků v rámci celé republiky. „Obsadit shodnou příčku s Čelakovského sady u Národního muzea v Praze je opravdu vysoké ohodnocení. Troufáme si tvrdit, že tohoto úspěchu se nám podařilo dosáhnout i díky tomu, že spolupráce mezi autory, zhotovitelem a investorem byla již v rámci budování parku úzká a velmi přínosná. Je teď na nás, tedy na správci parčíku, což je Odbor městské zeleně, aby se nám podařilo dílo udržet v nadstandardní kvalitě a se stejnou ekologickou diverzitou,“ prozradila Zuzana Hegmonová, zahradní architektka Odboru městské zeleně.
Velikost přetvořeného prostoru není v soutěži Park roku rozhodujícím kritériem, což dokazuje druhá stříbrná medaile, kterou porotci přiřkli parčíku o rozloze pouhého půl hektaru. „Impulzem pro revitalizaci městského pozemku byla snaha místní občanské iniciativy zachovat veřejně přístupný prostor zeleně,“ prohlásil Bedřich Landsfeld, náměstek primátora, v jehož gesci je odbor městské zeleně. Zchátralý ovocný sad zarostlý náletovými dřevinami a porostem ruderálních bylin se změnil na přírodně laděný parčík s novými chodníky, odpočívadly a spoustou hracích prvků pro děti. Autorky projektu Zuzana Řezníčková a Marcela Sedlářová kladly důraz na maximální zachování stromů a snažily se vytvořit nejenom odpočinkový prostor, ale i výukový, protože parčík využívají žáci nedaleké školy, kteří zde mohou vidět ekologii v praxi.
Na obvodových plochách jsou vysety květnaté louky, které díky menšímu počtu sečí nádherně kvetou obrovským množstvím lučních květin. Na dvou květinových záhonech u odpočívadel zahradníci na jaře vysévají směsi letniček, které postupně nakvétají. Staré postupně odumírající stromy zde byly ponechány také proto, aby si návštěvníci parku uvědomili aspekt stárnutí.
„I starý částečně odumírající strom má v ekosystému důležité místo, protože poskytuje úkryt a potravu mnoha drobným živočichům. Avšak v jejich blízkosti jsou už nasazeny stromy nové, které za pár let odumřelé stromy nahradí,“ vysvětlila Zuzana Hegmonová.
Cílem úprav bylo nejenom vytvořit prostor příjemný a bezpečný pro jeho návštěvníky, ale zároveň ukázat, že je možné i uprostřed města najít kousek „divoké“ přírody s jejími obyvateli. „Děti mohou vidět na vlastní oči, z jakých květů má maková panenka sukni nebo jak dlouho trvá, než ze semínka vyroste třeba květ cínie. Také zde zjistí, že jablko neroste v igelitovém sáčku v supermarketu, ale na stromech a že chutná úplně jinak, když si jej samy utrhnou,“ řekla projektantka Zuzana Řezníčková.
