Wolfgang Amadeus Mozart jeden z nejgeniálnějších a nejčastěji uváděných a poslouchaných skladatelů na světě, zajisté také proto, že patřil zároveň k největším klavíristům, houslistům, varhaníkům, improvizátorům, kteří se kdy narodili.
Jeho klavírní koncerty nám dávají možnost poznat, zda Mozart skladbu psal pro sebe nebo pro své příznivce a žáky.
Podle obtížnosti a podle toho s jakou fantazií užil hudebních prostředků, můžeme usuzovat, jaká byla asi jeho virtuozita. Především kadence od samotného Mozarta nám dávají jen velmi přibližnou představu o jeho bezkonkurenčním improvizačním umění. Klavírní koncert č. 6 vznikl v roce 1776 po návratu do rodného Salcburku z Mnichova, kde se marně ucházel o místo u dvora. Mezi symfonií č. 25 a 41 se klene poměrně dlouhý časový odstup, na jehož začátku i konci stojí jiný Mozart, jako člověk i jako skladatel. V první symfonii prosvítá jakoby chmurná nálada uprostřed jasu, který je mu vlastní a naopak v symfonii Jupiter jakoby se konečně po bouři rozhostil po všech životních peripetiích klid a mír.
Vojtěch Spurný se v jednom večeru opět ujímá dvojí role dirigenta i sólisty. Naše publikum jej takto slyšelo například v interpretaci klavírních koncertů L. van Beethovena nebo J. N. Kaňky.
