Joseph Haydn je často označován jako otec symfonie. Je podivuhodné, jak dokázal být ve všech svých dílech aktuální a moderní. Ještě pozoruhodnější však je fakt, že Haydn nejenom reflektoval nejnovější vývoj hudební řeči, ale že se tento vývoj v mnoha oblastech odehrával právě v jeho díle. To se týká zejména instrumentální tvorby, kde formuloval především klasickou podobu smyčcového kvartetu a symfonie.
Symfonii č. 49 složil Joseph Haydn napsal v roce 1768. Titul „La Passione“(Pašije) nepochází z pera autora, toto označení se na nejstarších opisech nevyskytuje. Vyprávělo se, že Haydn napsal tuto skladbu pod dojmem jakési tragické nehody, která naštěstí pro něj dopadla dobře. Symfonie č. 95 c moll je z tzv. Londýnských symfonií v pořadí třetí. Byla dokončena v roce 1791 a komponována pro jeho první návštěvu Londýna, kde zazněla v Hanover Square Rooms. Klavírní koncert č. 11 byl psán v galantním stylu pro cembalo nebo pro klavír, vyšel tiskem v roce 1784. Tento styl byl poplatný spíš Haydnovým ranějším dílům. Třetí věta vychází z uherské lidové hudby a poukazuje také na jistou podobnost s Mozartovými klavírními koncerty.
Od klavíru bude opět dirigovat šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů Vojtěch Spurný.