O tom, že návraty nejsou vždy lehké, se zpívá v Báječných létech pod psa, kde slyšíme i toto výstižné čtyřverší: Na prahu leží starej klíč/ Do zámku padne jenom stěží/ Asi jsme byli dlouho pryč/ Ulicí léta tiše běží. Určitá plachost až zakřiknutost, možná reflexe dřívějších zkušeností, se ozývá v textu Já se neumím smát, zatímco Třeba jo nás vrací k času dětství, zde připomenutého skrze medvídka Pú. Téma vzpomínek lze vysledovat i v písni Evangelium, což je vylíčení posledních dnů života Ježíše Krista podané jeho současníkem ve čtyřminutovém vyprávění doprovázeném úžasnými kytarovými sóly Norbiho Kovácse. Nacházíme tu také jeden z pokusů o personifikaci poezie ve stejnojmenné písni, ale je nutno přiznat, že to Ivan pojednal podstatně jemněji než před lety Vlasta Třešňák. Zazní tu i lehká omluva v písni Žízeň, uvozené sametovými tóny violoncella Olina Nejezchleby, které jakoby hladily zpěváka unaveného po jakémsi alkoholovém úletu. Nejen tématem ospalosti, ale i celkovou atmosférou ve mně tento song vyvolává vzpomínku na Filipa Topola a jeho hit Chce se mi spát.
Sebekrásnější texty by ovšem nebyly ničím bez dobré hudby a její kvalitní interpretace. Ale i tato podmínka je zde vrchovatě naplněna, když skvělé Ivanovy kompozice získaly další dimenzi díky aranžérským nápadům Norbiho Kovácse, prokazujícího, že není jen špičkovým a originálním kytaristou. Zdá se mi, že propojení obou kytar s violonccelem Olina Nejezchleby se v průběhu let společného hraní tohoto tria stále zdokonaluje a prohlubuje, takže výsledný zvuk doprovodu Ivanova charakteristického zpěvu musí potěšit každého vnímavého posluchače.
Více se dočtete: www.ivanhlas.cz
Aktuální dění si najdete na facebookovém profilu Ivana Hlase: www.facebook.com
Ukázky: https://www.youtube.com
