Večer věnovaný Ludwigu van Beethovenovi předkládá jeho operní ouverturu, koncert i symfonii. Na začátku uslyšíme jeho předehru Leonora I. Tento hudební velikán napsal jen jedinou operu Fidelio, která je plná dramatických zápletek, a tedy dramatické hudby. Zvláštností je, že autor vytvořil k opeře dohromady čtyři předehry. Tři s názvem Leonora, čtvrtou Fidelio. Každá z nich předkládá některé z dramatických témat, ale žádná není esencí celého díla.
První verze Klavírního koncertu č. 2 se datuje rokem 1795, konečnou podobu tato skladba dostala o tři roky později. Koncert zaznamenal úspěch a díky němu byl mladý Beethoven označen jako nový hudební talent Vídně, jenž stojí na začátku své slibné kariéry klavíristy. Je to koncert, který samozřejmě reflektuje vlivy Mozarta a Haydna. Zajímavé je téma třetí věty, které vychází z vídeňské lidové hudby a navozuje jarní náladu. Zazní v podání Vojtěcha Spurného, který je zároveň i dirigentem celého večera. Symfonie č. 7, kterou Wagner nazval Apoteózou tance, vznikala mezi lety 1809 až 1812. V této době jde o nový stupeň v Beethovenově tvorbě, kdy se klasické prvky začínají propojovat s romantickými.