Rusalka, lyrická pohádka o vodní víle, která doplatí na svou nešťastnou lásku k pozemskému princi, patrně patří mezi Dvořákovy nejzdařilejší a zároveň nejoblíbenější opusy. Vznikla v listopadu v roce 1900 a prvého provedení se dočkala v pražském Národním divadle v březnu následujícího roku. Od své premiéry se postupně stala bezkonkurenčně nejnavštěvovanějším českým jevištním dílem místních hudebních divadel, a nadšené reakce nezřídka doprovázely také její uvádění v prestižních operních domech po celém světě. Poetické libreto vytvořil básník Jaroslav Kvapil, který k jeho zhudebnění nejprve oslovil Oskara Nedbala, poté Josefa Bohuslava Foerstera, dále Karla Kovařovice a nakonec Josefa Suka. Žádný z jmenovaných skladatelů však o Kvapilův literární podklad neprojevil vážný zájem. Teprve v okamžiku, kdy si básník povšimnul novinového inzerátu, v němž stálo, že Antonín Dvořák hledá libreto k zamýšlené opeře, odvážil se jej nabídnout právě jemu. Rusalka prokazuje vysokou úroveň autorova kompozičního mistrovství, pro nějž je příznačné spojení vyspělé skladebné techniky s mimořádnou invencí a dovednou instrumentací směřující k hudbě francouzských impresionistů. Skladatel sice nepřistoupil k využití netradičního orchestrálního obsazení, avšak díky promyšleným kombinacím jednotlivých nástrojů nebo jejich skupin se mu podařilo vytvořit barevné hudební plochy, které velmi působivě navozují například dojem šplouchání vln na jezeře, tajemných zvuků nočního lesa či odlesku stříbrného měsíčního svitu na vodní hladině.
Společně se sólisty a Filharmonií Bohuslava Martinů se na realizaci tohoto díla (v režii Ladislava Mika) bude podílet také profesionální pražský taneční soubor Pop Balet; pořad bude uveden za řízení dirigenta Radima Dvořáka.
